Způsoby přistání

Primary tabs

Prostor pro diskuzi o různých způsobech přistávání z kosmu.

Debata se m.j. týká toho, zda je čínská loď schopná přistát z dráhy od Měsíce a to zřejmě nejde balisticky,t,j, neřízeně.Necítím se povolán vyvracet něco panu Pacnerovi, jako na slovo vzatému odborníkovi, ale vycházím z autentického popisu letu astronauta Coopera v Mercury, který " po celou dobu sestupu udržoval orientaci lodě ručně / když selhala aUTOMATIKA/, Z ČEHOŽ DOVOZUJI že tedy přímo oblivòoval polohou kabiny její brzdění i vztlak, resp polohou rotační osy kabiny. Balisticky dle mého názoru přistávaly pouze Vostoky a Voschody, jejichž kulovitý tvar neumožòoval měnit vztlak či regulovat brzdící účinky atmosféry.

A co je výhodnější? Kabina, která se musí řídit ručně, pokud selže automatika - nebo taková, která přistane bezpečně - by s jistým nepohodlím pro posádku - i když řízení selže?

Sojuzy poslední dobou přistávaly balisticky, protože se včas neoddělil orbitální stupeò a bylo nutno počkat, až ho utrhnou síly při sestupu a teprve pak se kabina (ovšem sama, pod vlivem obyčejné fyziky) zorientovala. Přesto posádky přistály bezpečně. Automatika může selhat a je jištěná jak chce. Fyzika neselže.

Apollo muselo vletět do atmosféry pod přesně daným úhlem, jinak hrozilo buď že se nestihne ochlazovat a shoří, nebo se od atmosféry odrazí a nenávratně odletí do vesmíru. Pro astronauty celkem píchni jako řízni, pro ostatní by ta první varianta byla přijjatelnější, neb by nedošlo ke smrti v přímém přenosu... Vzpomínám, jak na mě tato skutečnost zapůsobila, když jsem ji četl v Pacnerově(?) "Apollo 8 okolo Měsíce".

Přesné úhly jsou předepsány i pro přistání STS.

Osobně si myslím, že bude třeba vyřešit brzdění Orionu tak, aby nešlo o takovou ruskou (v Rusku francouzskou) ruletu jako u Apoll.

Vstup do atmosféry druhou kozmickou rýchlosou a s tým spojené riziko odrazu alebo prudkého zanorenia je spojený práve s otázkou presného zamierenia do vstupného koridoru.
Kabíny Sojuz sú pri poruche riadenia autostabilné a zostupujú balisticky. Je ale otázkou, ako by sa chovali pri balistickom zostupe z druhej kozmickej rýchlosti a či by kabína vydržala tepelné a dynamické namáhanie a tiež, aké zrýchlenia by pôsobili na posádku a či by to prežila. Pod¾a výsledkov letov sond Zond však kabína Sojuz návrat druhou kozmickou rýchlosou vydrží aj bez manévru "skip reentry", ale zostáva tu otvorená otázka zrýchlení/preažení.

Podobne v prípade kabín Apollo je otázka, nako¾ko boli autostabilné v prípade poruchy riadenia zostupu a ako by sa pri tom chovali.
Kabíny Apollo vykonali 15 pilotovaných letov, z toho bolo 8 návratov druhov kozmickou rýchlosou, pokia¾ viem, k poruche systému riadenia zostupu pri žiadnom lete nedošlo.

Kabíny Sojuz vykonali zatia¾ v rôznych verziách 98 pilotovaných letov, 99 práve prebieha, z toho dva lety skončili katastrofou (Sojuz 1 a Sojuz 11), v dvoch prípadoch sa nedostali na orbitu pre haváriu nosnej rakety ("Sojuz 18a" a "Sojuz T-10-1"), v jednom prípade bol vypustený Sojuz ako bezpilotný a vrátil sa ako pilotovaný a naopak (Sojuz 32 a Sojuz 34). Počet balistických zostupov nie som schopný rýchlo zisti, boli, myslím, najmenej 4.

V bezpilotnej verzii leteli kabíny Sojuz viackrát, ako sondy Zond sa po oblete Mesiaca vracali druhou kozmickou rýchlosou pä krát.
V troch prípadoch sa kabína vrátila úspešne, v prípade Zond 4 bola zničená vo výške 10km dia¾kovým povelom (zostup atmosférou kabína vydržala) a v prípade Zond 6 došlo k dehermetizáci a poruche padákového systému - kabína sa pri tvrdom dopade rozbila, ale predchádzajúci zostup atmosférou vydržala.

[Upraveno 30.9.2008 poslal Alchymista]

Zondy přistávaly balisticky s přetížením kolem 16g (špička až 18 g), což by posádku zranilo nebo zabilo, teprve poslední let byl celkově úspěšný - ale to už Apollo 8 oblétlo Měsíc. Kabiny Apolla podle pana Vítka byly také schopné přežít balistický sestup druhou kosmickou, ale se stejnými g jako Zondy a stejným zraněním posádky, takže to byla naprostá nouze, nikdy nevyužitá.

Mě by osobně zajímalo, zda jsou Sojuzy ve fázi sestupu ručně řiditelné, zda může posádka, obdobně jako příkladně Mercury ovládat rotační osu, pokud ovšem Sojuzy při sestupu rotují, nebo jsou kosmonauti v každém z obou případů zcela pasivní a jen čekají a/ zda zapracuje automatika, nebo b/ zda se loď sama správně zorientuje těžištěm.
Je prokazatelné, že astronauti během sestupu Apolla kontrolovali náklon a byli kdykoli připraveni zasáhnout, pokud by byli mimo dráhu.
Jestli dobře chápu tzv. balistický sestup jedná se o let kabiny stabilizované pouze těžištěm, bez možnosti jakéhokoli zásahu, lidově řečeno si kabina dělá co chce a kosmonauti jen čekají jak to dopadne, což mi připadá primitivní a vůči jejich životům i nezodpovědné.

ked uz sa to tu riesi, mohol by mi niekto vysvetlit akym sposobom vlastne prebieha riadeny zostup sojuzu? Pri apolle bolo myslim tazisko vychylene mimo osu kabiny, takze kabina letela atmosferou s urcitym naklonom, co vytvaralo vztlak. Rotaciou kabiny okolo osi potom dochadzalo k zmene smeru letu. Tento princip funguje fyzikalne, cize kazdy zostup bol viacmenej riadeny. Mal som za to ze sojuzy funguju na rovnakom principe, preto nechapem ako mozu zostupovat balisticky. Ak je to inak tak vas poprosim o vysvetlenie. Dakujem.

Pri balistickem sestupu Sojuzu je kabina rozrotovana kolem podelne osy, cimz se ve vysledku vliv vztlaku na tvar drahy vynuluje.

Jinak Mercury skutecne pristavala bez vztlaku, na tom, jak je opotrebeny tepelny stit (perfektne symetricky), je to na muzealnich kouscich dobre videt.

Prosim moderatory, at offtopic prispevky (vcetne tohoto) presunou.

[quote]bez možnosti jakéhokoli zásahu, lidově řečeno si kabina dělá co chce a kosmonauti jen čekají jak to dopadne, což mi připadá primitivní a vůči jejich životům i nezodpovědné. [/quote]

Naopak, taketo riesenia su tie najspolahlivejsie a preto ich uprednostnuje kazdy zodpovedny konstrukter. Ano, je to "primitivni, ale jak ucinne!" (adela jeste...)

Podobre riesenia sa zacinaju znova objavovat aj v inych oblastiach, napr. jadrove reaktory znovu navrhuju na vyuzitie starej dobrej gravitacie namiesto high-tech (a tym padom potencionalne vzdy menej spolahlivymi) rieseni.

Podobny postup (uprednostnovanie spolahlivosti(=primitivnosti) namiesto nablyskanosti) sa uplatnuje vsade tam, kde ide o hubu, vojaci, potapaci, letci, kozmonauti,...

Ma to jednu znacnu nevyhodu, neda sa to predavat ako super riesenie a v TV to nevyzera tak "sexy".

Nerad bych se mýlil, ale kabina Mercury, potažmo Gemini NEMOHLA přistávat neřízeně / balisticky/ jen na základě polohy těžiště, nebo byla vyrobena z velmi tenkých plechů, mám dojem O,2 mm ! Sovětské Vostoky ve tvaru koule měly ablativní vrstvu na celém povrchu, takže bylo jedno která část povrchu je vystavena působení plazmy, v případě amerických lodí by došlo k okamžitému propálení a vzhledem k tomu, že na vrcholu byl umístěn padákový systém byly by následky fatální.
Názor že aktivní činnost amerických astronautů během sestupu byla omezena jen na včasné zapálení brzdících raket a zorientování lodi před tím, nekoresponduje příkladně s výroky astronauta Conrada, který byl nucen pro poruchu automatiky řídit sestup jedné z Gemin ručně, kdy " vyhrožuje" veliteli záchranné flotily " že mu přistane na komíně " a opravdu tehdy přistál asi 3 km od letadlové lodi, to mohl dokázat jen tak, že během CELÉHO sestupu ovládal náklon lodi a tím měnil strmost sestupové dráhy.
Argument, že jsou brzdící štíty Mercury symetricky opotřebené je pochyb
ný z toho důvodu, že poloměr zakřivení štítu nejméně dvojnásobně přesahoval maximální poloměr kabiny a náklony kabiny jimiž se korigovala dráha sestupu byly maximálně do 5 stupòů, jinak by se
vrchní část kabiny dostala do proudu plazmy, jak předesláno.
Zdá se tedy, že kabina, jíž není možno během sestupu při poruše automatiky řídit přímo posádkou není způsobilá pro přistání z dráhy od Měsíce, což se týká nejen čínské ale bohužel i ruské lodi.

pokial viem tak Mercury boli posledne americké kabiny ktore pristavali balisticky. Gemini a Apollo uz pouzivali naklon kabiny a vytvaranie vztlaku. Teda Conrad mohol svoju kabinu riadit rucne - myslim ze americke kabiny boli pilotovatelne, na rozdiel od tych ruskych. Niekto tu spominal ze taketo riadenie zvladne iba automatika - myslim ze to je omyl, pretoze kabina pri riadenom zostupe tiez udrzuje spravnu orientaciu fyzikalne, tym riadenim je iba otacanie kabiny okolo osi, cim sa meni vektor vztlaku.
Ohladom toho prepalenia plechu - nie som odbornik, ale mam pocit ze ak ma vonkajsie prostredie dostatocnu hustotu na to aby zacalo zahrievat plech, uz davno ma dostatocnu hustotu aj na to aby fyzikalne otocilo lod do spravnej polohy.

Abychom nemíchali dohromady dvě věci - jedna je správná orientace kabiny, resp. jejího tepelného štítu vzhledem ke směru letu, druhá případné řízení letu.

U Sojuzů zařídí správnou orientaci fyzika. Jakmile se těleso tvaru přistávacího modulu Sojuzu nebo Šen-čou dostane do hustších vrstev atmosféry, aerodynamika si je natočí správně.

Přistávací moduly Sojuzů jsou rotačně symetrické, takže těžiště aerodynamického odporu leží na ose rotace, ale rozmístění hmot uvnitř způsobuje, že těžiště je mimo tuto osu. Takže tady existuje síla, která unáší loď bokem a natáčením kolem rotační osy se dá směr této síly regulovat. A tím i řídit trajektorii klesání.

Když loď klesá neřízeně a rotuje, směry vektoru síly se mění a v podstatě kompenzují. Takže loď padá balisticky jako šutr - ovšem orientovaný šutr.

[quote]Abychom nemíchali dohromady dvě věci - jedna je správná orientace kabiny, resp. jejího tepelného štítu vzhledem ke směru letu, druhá případné řízení letu.

U Sojuzů zařídí správnou orientaci fyzika. Jakmile se těleso tvaru přistávacího modulu Sojuzu nebo Šen-čou dostane do hustších vrstev atmosféry, aerodynamika si je natočí správně.

Přistávací moduly Sojuzů jsou rotačně symetrické, takže těžiště aerodynamického odporu leží na ose rotace, ale rozmístění hmot uvnitř způsobuje, že těžiště je mimo tuto osu. Takže tady existuje síla, která unáší loď bokem a natáčením kolem rotační osy se dá směr této síly regulovat. A tím i řídit trajektorii klesání.

Když loď klesá neřízeně a rotuje, směry vektoru síly se mění a v podstatě kompenzují. Takže loď padá balisticky jako šutr - ovšem orientovaný šutr. [/quote]

no ved presne tak som to myslel :)

[quote]Abychom nemíchali dohromady dvě věci - jedna je správná orientace kabiny, resp. jejího tepelného štítu vzhledem ke směru letu, druhá případné řízení letu.

U Sojuzů zařídí správnou orientaci fyzika. Jakmile se těleso tvaru přistávacího modulu Sojuzu nebo Šen-čou dostane do hustších vrstev atmosféry, aerodynamika si je natočí správně.

Přistávací moduly Sojuzů jsou rotačně symetrické, takže těžiště aerodynamického odporu leží na ose rotace, ale rozmístění hmot uvnitř způsobuje, že těžiště je mimo tuto osu. Takže tady existuje síla, která unáší loď bokem a natáčením kolem rotační osy se dá směr této síly regulovat. A tím i řídit trajektorii klesání.

Když loď klesá neřízeně a rotuje, směry vektoru síly se mění a v podstatě kompenzují. Takže loď padá balisticky jako šutr - ovšem orientovaný šutr. [/quote]

U Apolla, Gemini nebo Orionu je to stejne. Ovsem s tim rozdilem, ze Apollo/Orion (a mozna i Gemini?) maji potencialne druhou stabilni polohu tepelnym stitem nahoru, coz by znamenalo ztratu posadky.

Ciste teoreticky, pokud by nebylo mozne ridit natoceni lode a ta se natoci spatne to muze byt fatalni. Sojuz (i Shenzou a Dragon) se vzdycky natoci spravne. Za to ovsem plati cenu v podobe vetsiho pretizeni a mensi manevrovaci schopnosti. To je nevyhoda obzvlast pri navratu od Mesice, kdy je obtizne nacasovat prilet tak, aby se lod trefila do pristavaci zony a ne na druhou stranu Zemekoule.

Z debaty je jasné, že jakékoli ovlivòování sestupové dráhy po dotyku atmosféry je možné jen změnou polohy osy kabiny, a rotuje či nerotuje. Tím se reguluje intenzita brzdění a prodlužuje, či zkracuje dráha v atmosféře.Polohu osy kabiny po dobu brzdění udržuje automatika/počítač/.
Předmětem debaty je otázka:
a/ mohou v případě poruchy automatiky ruští kosmonauti polohu této osy během brzdění v atmosféře nějak ovlivòovat / řídít/ ?
b/tvrzení mé maličkosti, že astronauti NASA již v projektu Mercury / Cooper/ resp. Gemini / Conrad / po celou dobu sestupu ručně při poruše automatiky udržovali polohu rotační osy kabiny v optimální poloze, kabinu vedli po optimální dráze a výsledkem bylo že přistáli blíže optimálnímu bodu než by to dokázala automatika a otázka je je-li toto mé tvrzení pravdivé či nikoli.
Děkuji.

Dotaz od neznalého podrobností - proč raketoplán nebo prostě jakékoliv vztlakové aspoò trochu ovladatelné těleso nepřistává pomaleji? rozuměj pomalým klesáním event. "žabkami" v atmosféře třeba den nebo dva tak aby se tepelne namáhání rozložilo v čase a ochrana nebyla žádná nebo malá - nebo to v nejakém bodu dráhy prostě nejde ?

[quote]Dotaz od neznalého podrobností - proč raketoplán nebo prostě jakékoliv vztlakové aspoò trochu ovladatelné těleso nepřistává pomaleji? rozuměj pomalým klesáním event. "žabkami" v atmosféře třeba den nebo dva tak aby se tepelne namáhání rozložilo v čase a ochrana nebyla žádná nebo malá - nebo to v nejakém bodu dráhy prostě nejde ? [/quote]

Toto sa tu uz davnejsie preberalo, len si nepamatam kde :)
Bol prilozeny aj obrazok schemy navratu z Mesiaca a navratovym modulom "skacucim zabky" v hornych vrstvach atmosfery.

Ale preco si zopar zabiek neskoci aj raketoplan tomu nerozumiem :(

"U Apolla, Gemini nebo Orionu je to stejne. Ovsem s tim rozdilem, ze Apollo/Orion (a mozna i Gemini?) maji potencialne druhou stabilni polohu tepelnym stitem nahoru, coz by znamenalo ztratu posadky."

O tej druhej stabilnej polohe pocujem prvy krat, mozete to nejako spresnit? Mal som za to ze stabilna poloha je len jedna, stitom dopredu. Asi ako ked zavesite zavazie (tazisko) na kyvadlo (posobisko aerodynamickych sil), zavazie sa vzdy presunie dolu. Ak sa mylim opravte ma.

"Z debaty je jasné, že jakékoli ovlivòování sestupové dráhy po dotyku atmosféry je možné jen změnou polohy osy kabiny, a rotuje či nerotuje. Tím se reguluje intenzita brzdění a prodlužuje, či zkracuje dráha v atmosféře.Polohu osy kabiny po dobu brzdění udržuje automatika/počítač/."

No praveze je velky rozdiel ci rotuje alebo nerotuje. Ak nerotuje, zostup je klzavy (riadeny), ak rotuje zostup je balisticky. Spravna poloha osi sa udrzuje fyzikalne, pocitac (alebo astronaut) urcuje len optimalnu trajektoriu.

"Dotaz od neznalého podrobností - proč raketoplán nebo prostě jakékoliv vztlakové aspoò trochu ovladatelné těleso nepřistává pomaleji? rozuměj pomalým klesáním event. "žabkami" v atmosféře třeba den nebo dva tak aby se tepelne namáhání rozložilo v čase a ochrana nebyla žádná nebo malá - nebo to v nejakém bodu dráhy prostě nejde ?"

Nieco podobne som skusal v simulatore orbiter, vysledok bol asi taky ze po zopar "skokoch" sa znizi rychlost natolko, ze raketoplan sa uz neudrzi v riedkych vrstvach atmosfery, avsak stale je dost vysoka na to aby po "pade" do hustsich vrstiev doslo k vyraznemu tepelnemu namahaniu. Myslim ze sposob ktory pouzivaju raketoplany je pre tento typ navratu optimalny.

[quote]Z debaty je jasné, že jakékoli ovlivòování sestupové dráhy po dotyku atmosféry je možné jen změnou polohy osy kabiny, a rotuje či nerotuje. Tím se reguluje intenzita brzdění a prodlužuje, či zkracuje dráha v atmosféře. Polohu osy kabiny po dobu brzdění udržuje automatika/počítač/.[/quote] Myslím, že toto výše uvedené tvrzení není dostatečně přesné. U klasických kabin se neřídí poloha osy kabiny, ale především natočení kabiny vůči této ose (zatáčení).
Mělo by to probíhat takto:
- po brzdicím manévru začne kabina klesat do hustších vrstev atmosféry
- kabina je otočena štítem napřed (běžně to dělá automatika, ale jistí to fyzika tím, že těžiště kabiny je blíže štítu)
- kabina NEROTUJE (obvykle to zajišuje automatika - manévrovací motorky)
- po vstupu do atmosféry se NEROTUJÍCÍ kabina nakloní mírně "dopředu" (to zajišuje fyzika tím, že těžiště kabiny je mimo střed tepelného štítu) a začne se uplatòovat mírný vztlak
- v této poloze se kabina řídí mírným natáčením kolem své podélné osy (jako letadlo) pomocí manévrovacích motorků (většinou to dělá automatika), kabina tak může dělat mírné zatáčky a tak měnit jak směr, tak i vzdálenost cílové oblasti
- pokud tento způsob řízení nelze udržet, tak je možno přejít na tzv. "balistický" sestup, kdy se kabina ŘÍZENÌ uvede do pomalé rotace kolem podélné osy (dělá výkruty jako akrobatické letadlo) - osa kabiny je přitom pořád mírně vyosena ze směru letu (kvůli těžišti mimo střed štítu) ale rotací se vztlak postupně uplatòuje všemi směry a tím v průměru "nuluje" (kabina letí po "šroubovici" kolem balistické trajektorie)
- všechny "módy" lze samozřejmě řídit nebo nastavit automaticky i ručně
[quote]a/ mohou v případě poruchy automatiky ruští kosmonauti polohu této osy během brzdění v atmosféře nějak ovlivòovat / řídít/ ?[/quote] Ano mohou. Jak vyplývá např. ze stránky http://suzymchale.com/kosmonavtka/soyland.html tak u Sojuzu lze přejít do módu RUS (Ručnoje Upravlenie Spuskom), při kterém kosmonauti mohou ručně ovlivòovat otočení kabiny kolem podélné osy.
[quote]b/ tvrzení mé maličkosti, že astronauti NASA již v projektu Mercury / Cooper/ resp. Gemini / Conrad / po celou dobu sestupu ručně při poruše automatiky udržovali polohu rotační osy kabiny v optimální poloze, kabinu vedli po optimální dráze a výsledkem bylo že přistáli blíže optimálnímu bodu než by to dokázala automatika a otázka je je-li toto mé tvrzení pravdivé či nikoli.[/quote] Jak už jsem napsal výše, tak polohu rotační osy kabiny lze v zásadě řídit jen před vstupem do atmosféry (to určitě mohli kosmonauti dělat i ručně [snažili se prostě letět "štítem napřed"]) ale v atmosféře už lze rozumně řídit jen otočení kabiny kolem své podélné osy. To jistě lze dělat také ručně, ale o nějaké přesnosti bych si iluze nedělal (kdo někdy zkusil přistát v Orbiter Simulatoru ručně, tak ví o čem mluvím - je těžké se trefit do prostoru cíle) automatika to určitě zvládá lépe. Přesto si myslím, že základní polohu např. "pořád okénkem nahoru" mohli kosmonauti dost dobře ručně udržovat a tím přistát poměrně přesně, protože automatika zřejmě za normálních okolností dělá totéž (toto je jen moje spekulace).
[quote]Dotaz od neznalého podrobností - proč raketoplán nebo prostě jakékoliv vztlakové aspoò trochu ovladatelné těleso nepřistává pomaleji? rozuměj pomalým klesáním event. "žabkami" v atmosféře třeba den nebo dva tak aby se tepelne namáhání rozložilo v čase a ochrana nebyla žádná nebo malá - nebo to v nejakém bodu dráhy prostě nejde ?[/quote] Jak vyplývá ze stránky http://www.aerospaceweb.org/question/spacecraft/q0218.shtml , tak kupodivu delší "zdržování se" ve vyšších vrstvách atmosféry vede naopak k výrazně vyššímu tepelnému namáhání přistávajícího tělesa. Nejpodstatnější je asi skutečnost, kterou už popsal yamato, že po určité době klesne rychlost lodi ve velkých výškách natolik, že už se nahoře nedokáže udržet a závěrečný sestup je nakonec strmější a tepelně namáhavější, než klasická optimální trajetorie.

Pro zajímavost ještě dodávám, že kabina Apollo sice byla principiálně schopna udělat při příletu od Měsíce jeden "skok" v atmosféře, ale podle všeho to nikdy nebylo využito a všechna Apolla přistávala klasickou přímou trajektorií popsanou výše. Naopak jedinými tělesy, které při letu od Měsíce plánovaně a úspěšně "poskočily" v atmosféře Země před přistáním, byly kabiny Zond 6 a Zond 7.
Viz. např.:
http://en.wikipedia.org/wiki/Skip_reentry
http://forum.nasaspaceflight.com/index.php?topic=13482.0

K Alešově vyčerpávajícímu výkladu ještě dopním odkazy na heslo Atmospheric Reentry na wikipedii a studii o návratových tělesech:
[url]http://en.wikipedia.org/wiki/Atmospheric_reentry#Uncontrolled_and_unprot... [/url]
[url]http://www.faa.gov/about/office_org/headquarters_offices/ast/media/surve... [/url]
Za povšimnutí stojí kapitola Sphere-Cone, ze které mj. taky vyplývá, že návratová tělesa tohoto tvaru mají přirozenou stabilní polohu i kuželem napřed.
Kabina Apolla i Orionu by se tedy mohla při neřízeném vstupu do atm dostat i do "smrtelné polohy" středovým vstupním otvorem napřed s fatálními následky na posádku.
Jako naschvál nemůžu najít stránku, kde bylo toto riziko přímo popsané, ale četl jsem to pár dní nazpět... :(

[quote]
Kabina Apolla i Orionu by se tedy mohla při neřízeném vstupu do atm dostat i do "smrtelné polohy" středovým vstupním otvorem napřed s fatálními následky na posádku.
[/quote]
Myslím, že by se to dalo přirovnat k lodi, která se může při bouři převrhnout a dostat se do stabilní polohy vzhůru nohama. Viz pár katastrofických filmů.

[quote][quote]
Kabina Apolla i Orionu by se tedy mohla při neřízeném vstupu do atm dostat i do "smrtelné polohy" středovým vstupním otvorem napřed s fatálními následky na posádku.
[/quote]
Myslím, že by se to dalo přirovnat k lodi, která se může při bouři převrhnout a dostat se do stabilní polohy vzhůru nohama. Viz pár katastrofických filmů. [/quote]

O tehle problematice se zminuje ESAS - studie ktera doporucila Ares a Orion.
Jinak to, ze by Orion uviznul v teto poloze je asi dost nepravdepodobne - muselo by dojit k vypadku orientacniho systemu kabiny automatickeho i rucniho. To se vpodstate rovna totalnimu selhani Orionu uz na obezne draze.
Pravdepodobnejsi je mozna scenar neodpojeni servisniho modulu pred vstupem do atmosfery. Netusim jestli se servisni modul Orionu bude taky tak hezky rozpadat jako u Sojuzu. Co je ale mozne prezit pri navratu z LEO by pri navratu od Mesice znamenalo ztratu posadky.

Orion bude provadet skip manevr pri priletu od Mesice zejmena proto, ze to umozni vybrat si misto pristani na Zemskeho povrchu. Bez skip manevru je misto pristani zhruba dano zejmena nebeskou mechanikou a postavenim Zeme-Mesic pri odletu od Mesice.

Orbiter nedela skip manevr asi kvuli tomu ze je prakticky zapotrebi k nemu mit vystredni orbit s vyssi rychlosti nez je na LEO a pak taky STS dela neco mnohem lepsiho - jeho velky vztlak zpusobi, ze klouze po hornich vrstvach atmosfery a brzdi po velmi dlouhe draze. Tepelne namahani se tak rozlozi.

Skip manevr je vhodny pri zmene cilove oblasti pri neoptimalnim priletu od Mesice nebo Marsu ci jineho telesa. Na obezne draze Zeme lze optimalni dobu vstupu do amtosfery velice jednoduse nacasovat.

Pri skip manevru se tedy nejdriv ve vysoke rychlosti (vyssi nez LEO) jen jemne lizne vrchni okraj atmosfery coz umozni poskocit a pristat treba na opacne strane Zemekoule. Pri navratu z LEO staci liznout vrchni okraj atmosfery a letite dolu jak shnila hruska.

[quote]
Skip manevr je vhodny pri zmene cilove oblasti pri neoptimalnim priletu od Mesice nebo Marsu ci jineho telesa. Na obezne draze Zeme lze optimalni dobu vstupu do amtosfery velice jednoduse nacasovat.
[/quote]

Chtel jsem rict ze pri navratu z LEO lze vstup do atmosfery nacasovat tak, aby jste dopadli do konkretni oblasti. To je mnohem obtiznejsi pri navratu od Mesice.

všechno chápu ale ty sestupove trajektorie jsou vlastně pro pád přiměřeně ovladatelné cihly :-) teoreticky - raketoplan je v podstatě cihla :-) ty křídla nejakej extra vztlak neudelaji - kdyby to bylo celé jen křídlo a nepadalo ale jen plachtilo - maly odpor velky vztlak -alespon teoreticky není možné dosáhnout povrchu úplně bez extra tepelné ochrany (nebo jen velmi malé )

[quote]maly odpor velky vztlak -alespon teoreticky není možné dosáhnout povrchu úplně bez extra tepelné ochrany (nebo jen velmi malé ) [/quote]

Obavam se ze pri hypersonickych rychlostech to neni mozne. Jak zacnou castice atmosfery rychlosti 7.5km/s busit do telesa, tak nejake teplo urcite vznikne. Vztlak asi taky vznika na jinem principu nez pri podzvukovem obtekani.

Tři možné způsoby návratu do atmosféry (balistický, klouzavý, skákavý) jsou popsané tady:

[url]http://www.aerospaceweb.org/question/spacecraft/q0218.shtml [/url]

STS je typickým představitelem klouzavého způsobu návratu do atmosféry, při klouzavosti zhruba 1:4 (zhruba jako motorové letadlo s vypnutými motory (větroně mají klouzák cca 1:20 ~ 1:35)).

[quote][quote]maly odpor velky vztlak -alespon teoreticky není možné dosáhnout povrchu úplně bez extra tepelné ochrany (nebo jen velmi malé ) [/quote]

Obavam se ze pri hypersonickych rychlostech to neni mozne. Jak zacnou castice atmosfery rychlosti 7.5km/s busit do telesa, tak nejake teplo urcite vznikne. Vztlak asi taky vznika na jinem principu nez pri podzvukovem obtekani. [/quote]

Myslim ze vztlak pri nadzvukovom lete vznika v podstate takym istym sposobom (rozdielom tlaku nad a pod kridlom), lenze tlakove pole je vyrazne ovplyvnene razovou vlnou, a posobisko vztlaku sa posuva dozadu (preto mali prve tryskove lietadla problem vybrat strmhlavy let, ked nechtiac akcelerovali az na transsonicku rychlost - ich konstrukcia s posunom posobiska vztlaku nepocitala a boli "tazke na nos". Nadzvukove lietadla to kompenzuju tusim precerpavanim paliva - zmenou taziska)

[quote]Tři možné způsoby návratu do atmosféry (balistický, klouzavý, skákavý) jsou popsané tady:

[url]http://www.aerospaceweb.org/question/spacecraft/q0218.shtml [/url]

STS je typickým představitelem klouzavého způsobu návratu do atmosféry, při klouzavosti zhruba 1:4 (zhruba jako motorové letadlo s vypnutými motory (větroně mají klouzák cca 1:20 ~ 1:35)). [/quote]

Moderní větroně maji klouzavost 1:35 až 1:60. [b] [/b]

[quote][quote]Tři možné způsoby návratu do atmosféry (balistický, klouzavý, skákavý) jsou popsané tady:

[url]http://www.aerospaceweb.org/question/spacecraft/q0218.shtml [/url]

STS je typickým představitelem klouzavého způsobu návratu do atmosféry, při klouzavosti zhruba 1:4 (zhruba jako motorové letadlo s vypnutými motory (větroně mají klouzák cca 1:20 ~ 1:35)). [/quote]

Moderní větroně maji klouzavost 1:35 až 1:60. [b] [/b] [/quote]

Ano a paraglider 1:6, motorové letadlo s vypnutým motorem 1:8 až 1:12, podle typu.

Posunutie pôsobiska vztlaku pri transsonickom a supersonickom obtekaní je len jedným z problémov, ďalším je výrazné zníženie až strata účinnosti kormidiel klasickej konštrukcie a/lebo obrátenie zmyslu ich funkcie (pod¾a podmienok ich obtekania). Prečerpávanie paliva je použite¾né len u ve¾kých dopravných nadzvukových lietadiel a u nich má aj zmysel, vojenské stroje vystačia s trvalým vychýlením kormidiel. Zaplatia za to o čosi vyšším aerodynamickým odporom, ale získajú rýchlejšiu reakciu na zmenu podmienok letu.

[quote]Obavam se ze pri hypersonickych rychlostech to neni mozne. Jak zacnou castice atmosfery rychlosti 7.5km/s busit do telesa, tak nejake teplo urcite vznikne. Vztlak asi taky vznika na jinem principu nez pri podzvukovem obtekani. [/quote]

tu uz skor uspejes s metodou konecneho poctu prvkov. Zdroj kinetickej energie ma rychlost umocnenu a uz Concordy sa zahrievaly cez 100°C. Sancou pre raketoplany je prave nizka hustota vzduchu a teda mala sekundova hmotnost, ktorou prelietaju.

Pri vztlaku sa tiez uz treba skor opriet o metodu konecnych prvkov, nakolko sa tu vduch chova priblôizne ako pruzna stena. O Tejto problematike sa mi vsak zatial nepodarilo najst ziadnu odbornu literaturu a to ani anglicku, ani rusku. :(

A čuduješ sa? Je to okrem iného základ pre konštrukciu aspoò trochu slušných hlavíc pre balistické rakety.

V tejto súvislosti by ma napríklad zaujímalo, aký je/bol úbytok materiálu tepelného štítu odtavením a odparením pre kozmické lode Apollo, Zond, Sojuz a ako je to presne s tepelnými štítmi raketoplánov - ko¾ko materiálu sa počas zbrzdenia stráca.

O motoroch i konštrukcii rakiet som našiel (ruskej) literatúry relatívne dos (asi štyri lebo pä kníh, i celkom nových z konca 90. rokov a po roku 2000), ale o tepelnej ochrane a zostupových prostriedkoch je v nich minimum alebo nič.

Kabiny Apollo při letu od Měsíce vždy přistávaly pomocí jednoho " skoku " v atmosféře, kdy zhruba ve výšce 60 km vystoupaly jako " žabka" o cca lo km, čímž ztratily spoustu energie.
Kdyby ruští kosmonauté mohli při balistickém/ neřízeném / sestupu loď řídit, pak by se přetížení nemělo lišit od přetížení při sestupu řízeneém automatikou, jelikož tomu tak není a hodnoty přetížení jsou úděsnénabízí se tři závěry :
a/ a není to pravda, ruští kosmonauti sestup neřídí a jen se vezou
b/ nedokážou to co automatika ja jejich řízení se rovná neřízení.
c/ systém řízení Sojuzu není vybaven tak aby počitač kosmonautovi fundovaně " radil" jak je běžné u lodí NASA.
Těm kdo věří tomu, že lodi Mercury přistávaly balisticky/neřízeně doporučuji najít ve starých Letectvích popis letu Coopera, posledního letu kabin Mercury.
Je zcela logické, že pokud kosmonaut při ručně řízeném sestupu může udržovat osu kabiny v libovolné poloze, byl by hlupák, kdyby ji nastavil na maximální přetížení, zejména když mu počítač/ u lodí NASA/ napovídá v každém okamžiku jaký je optimální náklon.
Cooper nedělal nic jiného, že osu lodi nastavil a poté její nastavení korigoval tak jak mu napovídal počítač, který operativně srovnával skutečnou dráhu sestupu s drahou optimální a výsledkem bylo přistání rekordně blízko ideálního bodu, mám dojem, že to bylo kolem necelého kilometru !

[quote]Kabiny Apollo při letu od Měsíce vždy přistávaly pomocí jednoho " skoku " v atmosféře, kdy zhruba ve výšce 60 km vystoupaly jako " žabka" o cca lo km, čímž ztratily spoustu energie.
Kdyby ruští kosmonauté mohli při balistickém/ neřízeném / sestupu loď řídit, pak by se přetížení nemělo lišit od přetížení při sestupu řízeneém automatikou, jelikož tomu tak není a hodnoty přetížení jsou úděsnénabízí se tři závěry :
a/ a není to pravda, ruští kosmonauti sestup neřídí a jen se vezou
b/ nedokážou to co automatika ja jejich řízení se rovná neřízení.
c/ systém řízení Sojuzu není vybaven tak aby počitač kosmonautovi fundovaně " radil" jak je běžné u lodí NASA.
Těm kdo věří tomu, že lodi Mercury přistávaly balisticky/neřízeně doporučuji najít ve starých Letectvích popis letu Coopera, posledního letu kabin Mercury.
Je zcela logické, že pokud kosmonaut při ručně řízeném sestupu může udržovat osu kabiny v libovolné poloze, byl by hlupák, kdyby ji nastavil na maximální přetížení, zejména když mu počítač/ u lodí NASA/ napovídá v každém okamžiku jaký je optimální náklon.
Cooper nedělal nic jiného, že osu lodi nastavil a poté její nastavení korigoval tak jak mu napovídal počítač, který operativně srovnával skutečnou dráhu sestupu s drahou optimální a výsledkem bylo přistání rekordně blízko ideálního bodu, mám dojem, že to bylo kolem necelého kilometru ! [/quote]

Keby ruski kosmonauti mohli pri neriadenom/balistickom zostupe lod riadit, uz by neslo o neriadeny zostup :)
Uz tu bolo viac krat napisane, ze pri neriadenom zostupe lod rotuje, cim sa nuluje vztlak vytvarany kabinou. Lod rotuje okolo osi rovnobeznej so smerom letu. Pri riadenom zostupe nie je meneny naklon tejto osi, lod rotuje okolo nej, os zostava stale rovnako (cca.)

Kabina Mercury sa vracala balisticky:
http://www.speedylook.com/Atmospheric_Re-entry.html

Ohladom rucneho pristatia Gordo Coopera, myslim ze si to zle vykladate. Ako vyplyva z clanku:

http://www.space.com/news/gordon_cooper_041004.html

Cooper rucne naviedol lod na zostupovu drahu (rucne nastavil orientaciu lode a zapol brzdiace rakety v presne urceny okamih). To bolo vsetko, zvysok prebiehal balisticky. Neuveritelna presnost pristatia je skor dielom stastnej nahody.

Přetížení při balistickém sestupu z LEO byly velmi podobné u Vostoku (Voschodu), Mercury i nouzovém režimu Sojuzu (u Gemini a Apolla nevím, jestli k něčemu srovnatelnému došlo), 8-10g. Pouze Vostok/Voschod a Mercury byly stavěné jako čistě balistické tedy s poměrem vztlak/odpor L/D=0 a jinak ani přistát nemohly. Gemini měla cca 0,2, Apollo cca 0,3, Sojuz ma cca 0,25, což v normálním režimu přistání z LEO vede na 3-5g. Využití vztlaku bylo jednou z novinek na Gemini oproti Mercury.

Největší maximální přetížení při pilotovaném měli paradoxně Shepard a Grissom při balistických skocích s Mercury-Redstone (krátce přes 11g), ale to bylo dáno tím, že padali téměř kolmo.

Při přistání se skokem (skip reentry) od Měsíce bylo u Sojuzu(Zondu) i Apolla maximální přetížení kolem 8g, u balistického je to kolem 20g.

Co se týká zcela pasivního sestupu - bylo by sice v principu možné nechat loď s nenulovým L/D padat jak se jí zlíbí, ale je bezpečnější zajistit alespoò stranovou přímost sestupu rozrotováním kabiny, což dělá Sojuz. Ten sice ručně během brzdění orientoval lze (ručnoje upravlenje spuskom), když ale dojde k nečekému problému v průběhu sestupu, je lepší se spolehnout na co nejblbovzdornější režim (čímž je balistické přistání), než honem zjišovat, jestli ruční řízení funguje.

Gordon Cooper velmi precizně dovedl Mercury na vstup do atmosféry (skvělá pilotní práce), pomáhal lodi se stabilizovat, ale nešlo o nějakou kontrolu aerodymanického vztlaku! Když už se pořád odvoláváte na jeho vyprávění, co si ho znovu přečíst přímo tu na serveru?
http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/mercury/ma-9/kv2.htm

Jedna vec mi nie je jasná:
Sojuz je pri štandardnom zostupe vďaka excentricky umiestnenému ažisku mierne naklonený voči smeru zostupu a tak vytvára vztlak. V tejto polohe je udržiavaný jednak aerodynamickými silami a jednak impulzami raketových motorov.
Pri prechode na "balistický režim" zostupu je kabína roztočená, čím sa vyruší vztlak...

Otázka: Ako je zabezpečené, že sa kabína roztočí? Samozrejme, že musí dosta impulz od raketových motorov - lenže tie musia odniekia¾ dosta povel. A porucha môže nasta nielen v riadiacej elektronike, ale aj priamo vo výkonných prvkoch (zrejme ventiloch), ktoré riadia spúšanie raketových motorov. Ako je ošetrený takýto prípad? Kabína totiž pokračuje v zostupe riadená len aerodynamickými silami.

Tak jsem tu zas . Ošlehán mořskými větry ,vymrznut v hlubinách ale živ a skoro zdrav. Doufám ,že k radosti převážné části účastníků tohoto fóra.
Natrefil jsem na téma které jsem před časem řešil a ve kterém ještě nemám vše jasno.
Vidím , že největší přehled má v té věci zase Aleš Holub a největší zmatek David . No k věci.
Balistického(fyzikálního) sestupu se dosáhne tím ,že těžiště lodě bude před těžištěm vztlaku (odporem proudícího vzduchu) a to co nejblíže k tepennímu štítu . U Sojuzú je to zajištěno specielní zátěží. Proto přistanou vždy ve správné poloze bez přičinění řídící techniky lidského faktoru.
Zanedbatelného řízení se může dosáhnout posunutím těžiště (zátěže)uvnitř kabiny a tím se dosáhne naklonění náběhové plochy , nebo trvalým kontrovaným chodem přídavného raketového motorku na rameni v ose lodi.
[quote] Pro zajímavost ještě dodávám, že kabina Apollo sice byla principiálně schopna udělat při příletu od Měsíce jeden "skok" v atmosféře, ale podle všeho to nikdy nebylo využito a všechna Apolla přistávala klasickou přímou trajektorií popsanou výše. Naopak jedinými tělesy, které při letu od Měsíce plánovaně a úspěšně "poskočily" v atmosféře Země před přistáním, byly kabiny Zond 6 a Zond 7.[/quote]To já tvrdím taky , ale nebílo to z druhé kosmické rychlosti ale z první a to mám těšte velké pochyby jak se jím to podařilo když má kabina VM těžiště tak daleko od náběhové plochy ( viz foto vytahování kabiny na letadlovou loď, nebo snaha otočení lodě na hladině moře) Proud vzduchu ji musel otočit uhlím (dvířkama , průlezem) napřed .(výše zmiòovaná poloha ) To je stabilizovaná poloha nejmenší plochou odporu dopředu.
Poznámka , Zond 5 přistal po balistické dráze s přetížením 25G .
,ale želva to údajně přežila protože měla sebou vlastní polouzavřený skafandr.
[quote] b/tvrzení mé maličkosti, že astronauti NASA již v projektu Mercury / Cooper/ resp. Gemini / Conrad / po celou dobu sestupu ručně při poruše automatiky udržovali polohu rotační osy kabiny v optimální poloze, kabinu vedli po optimální dráze a výsledkem bylo že přistáli blíže optimálnímu bodu než by to dokázala automatika a otázka je je-li toto mé tvrzení pravdivé či nikoli.[/quote]Zřejmě v té kabině přemísovali těžiště vlastní vahou jako u siadkárů . Američanům se to podařilo i při nějakém tom přetížení. [quote] Myslim ze vztlak pri nadzvukovom lete vznika v podstate takym istym sposobom (rozdielom tlaku nad a pod kridlom), lenze tlakove pole je vyrazne ovplyvnene razovou vlnou, a posobisko vztlaku sa posuva dozadu (preto mali prve tryskove lietadla problem vybrat strmhlavy let, ked nechtiac akcelerovali az na transsonicku rychlost - ich konstrukcia s posunom posobiska vztlaku nepocitala a boli "tazke na nos". Nadzvukove lietadla to kompenzuju tusim precerpavanim paliva - zmenou taziska) [/quote]Nechci vám nabourávat vaše teorie o létaní ,tvar křídla , podtlak nad křídlem( moc tomu nerozumím), ale to platí tak pro papírové modely a placháky. U letadel s pohonem (třeba proudových) se jedná o odporové tlakové létání(proud vzduchu na šikmou plochu). Dle vaší teorii by letadlo(kvuli podtlaku a gravitaci) nemohlo letě břichem nahoru. A oni létají. [quote]
Kabina Apolla i Orionu by se tedy mohla při neřízeném vstupu do atm dostat i do "smrtelné polohy" středovým vstupním otvorem napřed s fatálními následky na posádku.

Myslím, že by se to dalo přirovnat k lodi, která se může při bouři převrhnout a dostat se do stabilní polohy vzhůru nohama. Viz pár katastrofických filmů. .
[/quote]Doporučuji nedívat se na americké katastrofické filmy. Loď se namůže převrhnout ,nebo těžiště lodě je pod těžištěm vztlaku . Lod se může jenom naklonit a při špatné konstrukci která nepočítala s takovým náklonem může nabrat vodu. Při váze lodě větší než vztlak se lod potopí . Když je lod břichem nahoru tak jde o jako balonové lítání. Lod drží na hladině vzduch uzavřený v lodi :D

Ajeje, Vlado pise po Cesky?
Preklopenie plavajucou lode a skutocnost, ze z Mesiaca sa vracia druhou kozmickou sa mi komentovat nechce. Ale:
[quote] ...Nechci vám nabourávat vaše teorie o létaní ,tvar křídla , podtlak nad křídlem( moc tomu nerozumím), ale to platí tak pro papírové modely a placháky. U letadel s pohonem (třeba proudových) se jedná o odporové tlakové létání(proud vzduchu na šikmou plochu). Dle vaší teorii by letadlo(kvuli podtlaku a gravitaci) nemohlo letě břichem nahoru. A oni létají.[/quote]
Pri lietani na "boku" a na "chrbte" ide skutocne o "odporove" lietanie a naviac u vacsiny i prudovych lietadiel az "padanie". t.j. stracanie vysky, nakolko ich kridal na tento sposob letu nie su dostatocne. Obtok kridla na vytvrenie vztalku je velmi vyhodny a to najme pri malych rychlostiach, t.j. startovacich az podzvukovych. Vztlak vplyvom naporu na sikmu plochu je pri takychto rychlostiach normalne nepouzitelny, resp. vyzaduje neprimerany vykon pohonu.
Moderne kridlo vacsiny lietadiel obtok vyuziva a pri startovani sa podoba skor na reseto, jak na suvislu plochu.

[quote][quote] ...Nechci vám nabourávat vaše teorie o létaní ,tvar křídla , podtlak nad křídlem( moc tomu nerozumím), ale to platí tak pro papírové modely a placháky. U letadel s pohonem (třeba proudových) se jedná o odporové tlakové létání(proud vzduchu na šikmou plochu). Dle vaší teorii by letadlo(kvuli podtlaku a gravitaci) nemohlo letě břichem nahoru. A oni létají.[/quote]
Pri lietani na "boku" a na "chrbte" ide skutocne o "odporove" lietanie a naviac u vacsiny i prudovych lietadiel az "padanie". t.j. stracanie vysky, nakolko ich kridal na tento sposob letu nie su dostatocne. Obtok kridla na vytvrenie vztalku je velmi vyhodny a to najme pri malych rychlostiach, t.j. startovacich az podzvukovych. Vztlak vplyvom naporu na sikmu plochu je pri takychto rychlostiach normalne nepouzitelny, resp. vyzaduje neprimerany vykon pohonu.
Moderne kridlo vacsiny lietadiel obtok vyuziva a pri startovani sa podoba skor na reseto, jak na suvislu plochu. [/quote]

Pánové, nechte prosím aerodynamiku raději v klidu spát, jinak by museli Prandtl, Kármán a další z oboru delat v hrobě veletoče.
:D
I letadlo při nožovém letu na boku, i letu na zádech stále letí díky vztlaku vznikajícím na nějaké vztlakové ploše a tou může být i boční strana trupu, ocasní plochy nebo křídlo vzhůru nohama. Záleží pouze na rychlosti a úhlu náběhu.
K supersonickým profilům jen tolik, že jejich tvar je vždy navržen v závislosti na uvažované letové obálce a návrhových rychlostech. Pokud tedy budete navrhovat X-Machovou stihačku, nebo raketoplán, tak profil(y) a půdorysný tvar křídla bude odpovídat tomuto účelu. Pro nižší rychlosti, typicky během přistání, bude tento profil celkem nevýhodný a musíte křídlu se vztlakem nějak pomoct. Jinak dojde u utržení proudnice a křídlo přestane generovat vztlak. V té chvíli neletíte ale padáte. Zvýšení vztlaku na křídle se dá pomoct v podstatě třemi způsoby (pokud nepočítám zvýšení úhlu náběhu): a to zvýšením prohnutí profilu (sklopení různých druhů klapek na náběžné i odtokové hraně), zvětšením plochy křídla - prodloužením hloubky profilu (klapky na odtokové hraně se při sklopení zároveò vysunují směrem dozadu), ovlivněním mezní vrstvy na sací straně (např. tvarované štěrbiny mezi klapkami a křídlem ofukují sklopenou klapku, odsáváním nebo ofukováním mezní vrstvy)

A speciálně pro Vlada - ten podtlak na horní (sací) straně křídla (profilu) skutečně funguje a dokonce velmi výrazně. Na celkovém vztlaku se podílí ze 2/3. Spodní strana 1/3. To platí pro celou aerodynamiku nestlačitelného proudění, tj. pro VŠECHNY podzvukově letící letouny. U nadzvukových profilů se na celkovém vztlaku křídla podílí horní i spodní strana profilu zhruba stejně, na půl.

Nejak tak...
Navyše, pri "nožovom" lete nie je nikdy osa pozdåžna lietadla rovnobežná so smerom letu, ale vždy mieri smerom hore "nad horizont". Na nadzvukových a iných bojových lietadlách to príliš nevidno, zato to celkom dobre vidno na ¾ahkých akrobatických špeciáloch, a to vrátane vyšliapnutia smerovky. Podobne je vidno polohu výškového kormidla - je v polohe "klesanie", aby eliminovalo vztlakové sily na krídle, ktoré pri nožovom lete tlačia lietadlo na "stranu kabíny".

Mimochodom, ak budete ma niekedy možnos liez po jednomotorovom lietadle, dobre sa naò pozrite - najlepšie tak, že si sadnete pred kabínu a budete pozera na chvost.
Asi sa vám bude zda, že je trochu skrútené... Ale to nie pravda - nezdá sa vám to. Každé jednomotorové lietadlo je už od výroby "trochu skútené".

[quote]...Pánové, nechte prosím aerodynamiku raději v klidu spát, jinak by museli Prandtl, Kármán a další z oboru...[/quote]
Ospravedlnujem sa panom Pospisilovi, Prandtlovi, Karmanovi, a dalsim z oboru, za moje nepresne vyjadrenia. Viacmenej musim priznat ze je to oblast, ktorej sa bojim, jak cert svatenej vody, na druhej strane je to prekazka, ktoru musim nejak zdolat.

Problem profilov a ich pouzitia pre rozne letove rezimy a prostredia je skutocne siroky. Po precitani dvoch skript som dosiel k zaveru, ze to len tak nezvladnem a ze univerzalne pouzitelny, "lahko" vypocitatelny je tvar dosky. Ignorujuc krivky vyssie menovanych panov som vyrobil polystyrenove hadzadlo, a to bez jedinej krivky, ktore nielenze "klzalo" ale sa i autostabilizovalo.

[url]http://ceknito.sk/video/230537[/url]

Vzletovu rychlost som pre funkcny model osadeny prudovo/naporovym motorom vypocital na 36m/s. (dufam, ze spravne)
btw. model som "neskrucal", nakolko pri naporovom motore nepotrebujem kompenzovat krutiaci moment od vrtule.

Rad sa v tejto oblasti necham poucit, ci si nechat poradit a pripustam aj, ze na konecnom modeli nejaka krivka pribudne.

A aby som nebol uplne off, podla zvuku na konci videa sposob pristatia este zvladnuty nemam. :) [Editoval 04.10.2008 pridal martinjediny]

Milý Martin, ako dobre vieš, s primerane silným motorom dokážu lieta nielen vráta od hangáru, ale aj od ÚLu.
Takže celá aerodynamika s jej šamanskými rituálmi je len chabá výhovorka, za ktorou sa skrýva neschopnos motorárov doda náležitý motor.

[quote]Milý Martin, ako dobre vieš, s primerane silným motorom dokážu lieta nielen vráta od hangáru, ale aj od ÚLu.
Takže celá aerodynamika s jej šamanskými rituálmi je len chabá výhovorka, za ktorou sa skrýva neschopnos motorárov doda náležitý motor. [/quote]

S tym sa neda ine, nez suhlasit. Lenze s tym motorom to nie je prave jednoduche.

Pánové, z povzdálí sleduji se zatajeným dechem vaši diskusi. Vidím, že jste se s tím motorem docela rozohnili svatým libertaniánským zápalem za svobodné rupersonické létání bez útlaku aerodynamikou, ale víte ještě že probíráte atmosférický sestup kosmického tělesa? :)

Přistávající kosmická loď se ohybuje v prostředí připomínající hořák autogenu, vše co se ocitne mimo ochranný štít se střetně s plazmou o teplotě přes 1000 stupñů, to nevydrží žádný materiál pokud není dostatečně masivní.Sovětské lodi vyrobené z pancíře o síle 5 mm. nebo čínské lodi vyrobené z bronzu o podobné síle s tím nemají problémy, ale americké lodi vyrobené z tenkostěnných materiálů musí během celého sestupu udržovat celé těleso lodi v ochranném doutníku vytvoženém brzdícím štítem. Musí tedy být nutně aktivně, t.j. motoricky orientovány a automatikou nebo astronautem. Celý sestup je tedy řízený nikoli neřízený/ balistický/. Rusové v případě poruchy místo slova NEŘÍZENÝ používají slovo balistický, což zní lépe, ale v této diskuzi vyvolává zmatky, protože každá přistávající kosmická loď se v době maximálního brzdění pohybuje po balistické dráze, kterou může ovlivòovat změnou čelního odporu náklonem.V případě ruských lodí je během sestupu kosmonaut zřejmě zcela pasivní a jen čeká jak do dopadne, tedy zda správně zapracuje automatika a bude operativně měnit náklon lodi, aly se pohybovala po optimální dráze s malým přetížením, nebo když selže automatika tak se modlí k bohu, pokud je komunista tak k Voskounovi, aby bylo těžiště ve správné poloze a kabina se sama od sebe správně natočila a neřízený /nesprávně označovaný jako balistický/sestup vydržela a to bych se docela bál.

[quote]ale americké lodi vyrobené z tenkostěnných materiálů musí během celého sestupu udržovat celé těleso lodi v ochranném doutníku vytvoženém brzdícím štítem. Musí tedy být nutně aktivně, t.j. motoricky orientovány a automatikou nebo astronautem. Celý sestup je tedy řízený nikoli neřízený/ balistický/.[/quote]
Kde jsou aktivní motorické prvky ? Já je na obrázku Mercuri nevidím

http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/mercury/img/ra02.jpg

http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/...

Pánové, diskuze s Davidem nemá smysl, nebo on jenom potřebuje aby mu někdo potvrdil, že Rusové jsou pitomci a Američani géniové. Ale to je jeho problém....

Jinak k tématu - Rusové rozeznávají čtyři návratové režimy:

Automatically-Controlled Descent
Автоматический Управляемый Спуск

Manually-Controlled Descent
Ручное Управление Спуском

Ballistic Descent
Баллистический Спуск

BS- Ballisticheskii Spusk

BSP– Баллистический Спуск Резервный

Poslední dva jsou totožné, jedná se zřejmě jenom o redundanci systému, pokud selže primární, přejde se na záložní.

Celkem hezky je to popsané a vysvětlené třeba tady:

http://suzymchale.com/kosmonavtka/soyland.html

Citim, ze ma za to niekto zozerie, ale inak sa nic nove nedozviem. :)

Uvazuje sa pri stite, ze okrem ohrevu dochadza aj k ochladzovaniu vyzarovanim?
1/ T.j. nepouzivaju sa stity s rebrami? Vyrazne je mozne takto zmenit pomer plochy vyzarovania a celneho odporu - absorbera tepla.
2/ Malo by zmysel, aby napr. raketoplan mal spodnu stranu pozdlzne rebrovanu (zvlnenu) , resp. posiatu kuzelovymi zahlbeniami?

[quote]Citim, ze ma za to niekto zozerie, ale inak sa nic nove nedozviem. :)

Uvazuje sa pri stite, ze okrem ohrevu dochadza aj k ochladzovaniu vyzarovanim?
1/ T.j. nepouzivaju sa stity s rebrami? Vyrazne je mozne takto zmenit pomer plochy vyzarovania a celneho odporu - absorbera tepla.
2/ Malo by zmysel, aby napr. raketoplan mal spodnu stranu pozdlzne rebrovanu (zvlnenu) , resp. posiatu kuzelovymi zahlbeniami? [/quote]

Neviem aky efekt by mali rebra, k tomu nech sa vyjadri niekto studovanejsi, ale vyzarovanie tepla sa v praxi vyuziva, a to u raketoplanov. Konkretne pri zostupe orbiter najprv sklesa do urcitej vysky, pricom vytrati cast rychlosti, potom opat nastupa o nieco vyssie, kde je tepelne namahanie nizsie, a jeho cierne dlazdice cast tepla opat vyziaria do atmosfery. Potom opat klesne a pokracuje v zostupe.

Na margo "naporovo vzduchoveho" lietania ako ho tu opisoval isty nemenovany odbornik na vsetko, odporucam nastudovat pojmy ako aerodynamicky profil, koeficient vztlaku a odporu a podobne. Zistite ze podtlak vznika nielen na jednostranne vypuklom profile, ale pri urcitom uhle nabehu aj na symetrickom (akrobaticke lietadla), a dokonca aj na rovnej doske (spominane vrata od stodoly:)) Dokonca aj jednostranne vypukly alebo polosymetricky profil dokaze udrzat lietadlo vo vzduchu aj v polohe na chrbte, lebo pri urcitom zapornom uhle nabehu vytvara vztlak aj v tejto netypickej polohe. Cele letectvo vratane toho nadzvukoveho je zalozene na vzniku vztlaku na profile kridla. To nepisem ako nejaky samozvany stoural-knihomol, ale ako letecky modelar ktory dostal do vzduchu uz kadeco.

Pages