Cassini

Primary tabs

Jan Toman:
Do finále se pomalu blíží další kosmická sonda - Cassini. Její vzdálenost od Saturnu klesla na cca 80Gm a dle posledních informací - viz odkaz - se již připravuje etapa dálkového průzkumu. Za rok touto dobou snad budeme žasnout nad snímky z povrchu Titanu.
http://saturn.jpl.nasa.gov/news/press-releases-04/20040109-ws-a.cfm

[b]‚Jezero Ontario‘ na Saturnově měsíci: Mělké a téměř bez vln[/b]
By Mike Wall
SPACE.com Senior Writer
posted: 17 December 2010
10:23 am ET

SAN FRANCISCO – Obrovské jezero uhlovodíků na Saturnově měsíci Titan je ploché jak zrcadlo a překvapivě mělké s průměrnou hloubkou srovnatelnou s plaveckým bazénem na dvorku, tvrdí nová studie.

Ontario Lacus největší jezero na Titanově jižní polokouli pokrývá asi 6 000 čtverečních mil (15 000 čtverečních kilometrů). Ač veliké, není zrovna bouřlivé; vlny na Ontariu jsou menší než tlouška šestáku a jezero nemůže být v kterémkoliv místě hlubší než 24 stop (7,4 metrů), zjistili výzkumníci.

„Objem uhlovodíků je ve skutečnosti dost malý,“ řekla vedoucí autor Lauren Wye ze Stanford University, která presentovala výsledky svého týmu ve středu 15. prosince na podzimním zasedání American Geophysical Union. „Ta mělkost byla překvapením.“

[b]Jezera na Titanu[/b]

Největší Saturnův měsíc Titan je mrazivé místo s průměrnými teplotami kolem minus 290 stupòů Fahrenheita (minus 179 stupòů Celsia). Má hustou dusíkem bohatou atmosféru a cykly počasí založeného na metanu. Vědci nedávno objevili, že jeho povrch je poset jezery naplněnými kapalnými uhlovodíky – materiálu jako metan, etan a propan.

Ontario Lacus je z těchto jezer největší na jih od Titanova rovníku. Rozkládá se na obrovské ploše – téměř tak velké jako jeho pozemský jmenovec severoamerické jezero Ontario.

Wye a její tým použili radarová měření provedená kosmickou lodí NASA Cassini během jejích dvou průletů kolem Titanu – jedním v červnu 2009 a druhým v lednu 2010 – z toho vypočetli, jak velké jsou na Ontariu vlny a jak je jezero hluboké.

Výzkumníci před tím zmapovali některé z hloubek Ontaria u jeho pobřeží. Ale nové výsledky představují některé z prvních solidních měření hloubky Titanova jezera po celé jeho délce a šířce, řekla Wye.

Při potvrzení předchozích zjištění výzkumníci určili, že povrch Ontaria je tak plochý, jak jen může být, s maximální výškou vlny menší než 1 milimetr (0,04 palce). Žádné kapalné těleso na Zemském povrchu se nemůže takovéto míře hladkosti přiblížit, řekli výzkumníci.

Tato měření naznačují, že větry na Titanu možná po čas provádění měření téměř neexistovali, řekla Wye. Je rovněž možné, že uhlovodíky plnící Ontario Lacus jsou obzvláště viskózní.

„Nemáme o jejich materiálových vlastnostech ani ponětí,“ řekla SPACE.com.

Výzkumníci rovněž zjistili, že Ontario je na tak obrovské těleso překvapivě mělké. Jeho průměrná hloubka je něco mezi 1.3 a 10,5 stop (0,4 – 3,2 metrů) a maximální hloubka je v okolí 9,6 až 24,4 stop (2,9 – 7,4 metrů). (Tým odvodil dolní a horní meze těchto hodnot z měření Cassini.)

Tato čísla kladou objem Ontario Lacus někam mezi 4,3 31 kubických mil (7 až 50 kubických km) říkají výzkumníci. Pozemské jezero Ontario naproti tomu obsahuje asi 984 kubických mil (1 640 kubických km) vody.

[b]Odlišnost severních jezer[/b]

Tým se rovněž podíval na několik jezer na Titanově severní polokouli, která má značně více jezer než jih. Jedno z nich obrovské Ligeia Mare bylo hlubší – ačkoliv nemohli udat tvrdé číslo, jak až je hluboké, jelikož signál radaru Cassini slábne v hloubkách nad asi 26 stop (8 metrů).

„Vše, co můžeme říci, že je pravděpodobně hlubší než osm metrů ve většině prostředku jezera,“ řekla Wye.

Rozdíl v hloubkách pravděpodobně odráží rozdíl v mechanismu vytváření. Ontario Lacus se podle Wye jeví jako naplaveninová pánev.

„Může to být relativně plochá pánev jako Racetrack Playa v Údolí smrti,“ v Kalifornii, řekla.

Ligeia Mare na druhou stranu pravděpodobně vznikly nějakým jiným procesem. Tato nová studie a další podobné by výzkumníkům mohly pomoci lámat si hlavu, jaké jsou ty různé mechanismy vytváření, říká Wye.

„Mapy hloubky jako tato lze k těmto účelům použít,“ řekla.

[img]http://i.space.com/images/091221-titan-glint-02.jpg[/img]

Tento obrázek získaný pocí Cassini\'s Visual and Infrared Mapping Spectrometer (VIMS) ukazuje první pozorované odrazy slunečního svitu třpytící se na jezeře na Saturnově měsíci Titan. Credit: NASA/JPL/University of Arizona/DLR.

[img]http://i.space.com/images/titan-ontario-lacus-121017-02.jpg[/img]

Tento obrázek Ontario Lacus největšího jezera na jižní polokouli Saturnova měsíce Titan byl požízen NASa kosmickou lodí Cassini 12. ledna 2010. Credit: NASA/JPL-Caltech

[b]Rozlousknutí záhady: Kosmický ořech vytvořený srážkou měsíců[/b]
By Mike Wall
SPACE.com Senior Writer
posted: 15 December 2010
03:49 pm ET

SAN FRANCISCO – Masivní hřeben obepínající téměř celý Saturnův měsíc Iapetus je pravděpodobně zbytkem mini-měsíce dávno zničeného gravitací Iapeta, naznačuje to nová studie.

Tento pod-měsíc se podle výzkumníků pravděpodobně utvořil poté, co nějaký obrovský objekt do Iapeta narazil a vyrazil kolem kusy. Časem jej ale Iapetus roztrhal na kousky a tyto kusy na měsíc padaly podél jeho rovníku, čímž vytvořily hřeben více než dvakrát tak vysoký jako Everest.

„Představte si všechny ty kousky, jak vodorovně přílétají k rovníkovému povrchu při rychlostech asi 400 m za sekundu, tedy rychlostí kulky z pušky,“ řekl v prohlášení spoluautor studie William McKinnon z Washington University v St. Louis. „Částice dopadaly jedna po druhé znova a znova podél linie rovníku. Tyto úlomky mohly nejdříve vytvářet díry, aby se vytvořil žlábek, který se nakonec vyplnil.“

[b]Iapetus: Kosmický ořech[/b]

Hřeben Iapeta je místy 62 mil (100 kilometrů) široký a 12 mil (20 km) vysoký. Táhne se pěkně po rovníku tohoto měsíce a pokrývá téměř 75 procent povrchu Iapeta.

„Je to jeden z nejpřekvapivějších tvarů ve sluneční soustavě,“ řekl vedoucí autor Andrew Dombard z University of Illionis-Chacago, který tyto výsledky dnes 15. prosince prezentoval na zdejším podzimním zasedání American Geophysical Union. „To částečně Iapetu dává vzezření gigantického kosmického vlašského ořechu.“

Jiní výzkumníci navrhovali, že hřeben na Iapetu mohly zdvihnout vulkanické nebo horotvorné síly. Dombard ale řekl, že takovéto teorie nemohou zodpovědět, proč je tento hřeben téměř perfektně srovnaný s Iapetovým rovníkem, nebo proč, je ten měsíc jediným tělesem ve slunečních soustavě s takovýmito rysy.

Dombard a jeho tým se pro vysvětlení podívali za Iapetus – Saturnův třetí největší měsíc o průměru 913 mil (1 470 km).

„Když to nemohlo přijít zespoda, tak to možná přišlo shora,“ řekl.

[b]Ztracený sub-satelit[/b]

Dombard a jeho kolegové navrhli, že tento hřbet je vytvořen drtí ze sub-satelitu, který kdysi Iapetus obíhal.

Tento pod-měsíc, řekl, se mohl vytvořit, když se do Iapeta v dávnověku zarylo gigantické těleso, jenž vyvrhlo materiál, který nakonec fúzoval a byl zachycen gravitací tohoto měsíce. Takového surové srážky pravděpodobně zformovaly i vlastní měsíc Země a Charón – největší satelit Pluta.

Výzkumníci si myslí, že sub-satelit Iapeta se pak spirálně k měsíci přibližoval, až se nakonec přiblížil tak blízko, že jej Iapetova gravitace roztrhala na kousky.

Kousky tohoto ztraceného mini-měsíce mohly kolem Iapetova rovníku zformovat prstenec trosek, dodávají výzkumníci. Pak jednou – někdy mezi 100 000 lety a 1 milionem let, podle toho, jak byl tento sub-měsíc původně blízko Iapetu – tento prstenec narazil do měsíce, čímž vytvořil jeho zřetelný hřeben.

Tato teorie je schopna vysvětlit umístění měsíce podél Iapetova rovníku stejně jako to, proč podobný terénní rys není vidět na žádném jiném tělese sluneční soustavy, řekl Dombard. Iapetus má daleko větší Kopcosféru – oblast kolem nebeského tělesa, kde gravitace ovládá satelity – než kterýkoliv jiný měsíc ve vnější sluneční soustavě, řekl.

Takže u dalších měsíců by mateřská planeta takovýto sub-měsíc relativně rychle měsíci ukradla.

„Pouze Iapetus měl kolem sebe takový orbitální prostor, aby u sebe udržel jeden takový satelit,“ řekl Dombard.

Výzkumníci ještě neprovedli žádnou rigorózní simulaci, aby podrobně ukázali, jak ten proces formování hřebene mohl probíhat, dodal, ale plánují to brzy provést.

[img]http://i.space.com/images/050111_iod_iapetus_04.jpg[/img]
Hřeben, který probíhá po rovníku Saturnova měsíce Iapetus mu dává vzezření gigantického vlašského ořechu. Hřeben vyfocený v roce 2004 kosmickou lodí Cassini je 100 km (62 mil) široký a občas 20 kilometrů (12 mil) vysoký. (Vrchol Mount Everest je pro srovnání 5,5 míle nad hladinou moře.) Vědci debatují, jak se tento hřeben mohl zformovat. Credit: NASA/JPL/Space Science Institute.
[img]http://i.space.com/images/070913_iapetus_ridge1_02.jpg[/img]

Nový pohled na Saturnův měsíc Iapetus, jak jej spatřila kosmická loď Cassini. Ukazuje zvláštní horský hřeben podél rovníku jak na ořechu. Credit: NASA/JPL/Space Science Institute .

Když už jsme u těch záhad. Diskutující na Aldebaranu s nickem p.jaro77 objevil v laborce nasimulovaný hexagon ze severního pólu Saturnu.
K vidění zde
[url]http://news.sciencemag.org/sciencenow/2010/04/saturns-strange-hexagon-re... [/url]

[b]Kosmická loď Cassini prozkoumává Saturnovu magnetickou bublinu u Titanu[/b]
SPACE.com Staff
Date: 18 February 2011 Time: 11:51 AM ET

[img]http://www.space.com/images/i/8151/i02/cassini20110217-full.jpg[/img]
[i]Umělecké pojetí průletu kosmické lodi NASA Cassini kolem Saturnova měsíce Titanu.[/i]
CREDIT: NASA/JPL-Caltech

Kosmická loď NASA Cassini na orbitě kolem Saturnu se dnes (18. února) zblízka podívá na magnetické pole planety s prstenci, až bude prolétat kolem jejího největšího měsíce Titanu.

Během průletu, k němuž dojde v 11:04 dopoledne EST (16:04 GMT), bude Cassini studovat interakce mezi Titanem a magnetosférou Saturnu, tj. magnetickou bublinou, která celou planetu obklopuje, jak tvrdí popis od NASA.

Cassini by měla dnes proletět ve vzdálenosti 2 270 mil (3 650 kilometrů) od Titanu, což je již 75. exkurze této kosmické lodi k tomuto měsíci.

Předchozí průlety sondy Cassini odhalily u Titanu dost magneticky bouřlivé prostředí takové, které je dost nepředvídatelné, řekl vědec NASA v Jet Propulsion Laboratory patřící agentuře.

Tento průlet kolem Titanu je k sondování Saturnovy magnetosféry cenný kvůli umístění tohoto měsíce na jeho orbitě. Jelikož Titan krouží kolem Saturnu, vliv slunečního svitu a ionizovaného plynu uvnitř magnetosféry planety se mění, říkají činitelé JPL.

„Tyto faktory jsou pro pochopení vztahů mezi Titanem a Saturnovou magnetosférou důležité,“ vysvětlují činitelé JPL. „Je důležité provádět měření v rozličných místech Saturnovy magnetosféry, takže tento průlet proběhne v části magnetosféry, která nebyla až dosud moc navzorkovaná.“

Cassini prostuduje ionizovaný plyn kolem Titanu během 12 hodin, nejdříve těsně před nejbližším přiblížením a pak pozorování zase zopakuje po průletu, když bude Titan v pozadí zapadat.

Ale Saturnova magnetosféra není během dnešního průletu jediným cílem Cassini.

Kosmická loď rovněž využije další vědecké přístroje ke studiu samotného Titanu včetně jednoho přístroje, který provede měření gravitace k prozkoumání vnitřní struktury tohoto v oblacích zahaleného měsíce.

„Sběr dat jako tento vědcům nakonec umožní určit, zda má Titan pod svou kůrou oceán,“ říkají činitelé JPL.

Severní polokoule Titanu rovněž v současnosti zažívá jarní období s rychle se blížícím létem. Tak vědci mise Cassini doufají, že dnešního průletu využijí ke zjištění změn v systému Titanovy atmosféry, odpozorují jeho uhlovodíková jezera stejně jako budou monitorovat mračna a částice v atmosféře měsíce, říkají činitelé JPL.

Kosmická loď NASA Cassini byla vypuštěná v roce 1996 a dorazila k Saturnu v roce 2004. Nesla rovněž lander Evropské kosmické agentury Huygens, který na Titanu přistál krátce po příletu Cassini na orbitu kolem Saturnu.

Kosmická loď svou primární misi zkoumání Saturnu, jeho prstenců a měsíců ukončila v roce 2008. Od té doby byla mise Cassini k Saturnu už dvakrát prodloužena, naposledy do roku 2017.
[img]http://www.space.com/images/i/403/i02/saturn-planet-profile-101111b-02.j...
[img]http://www.space.com/images/i/8037/i02/saturn-photos-enceladus-mosaic.JP...
Enceladus: Tektonická oslava Credit: NASA/JPL/Space Science Institute Kosmická loď Cassini od svého příletu v roce 2004 studuje Saturn a jeho měsíce. Těchto 15 snímků patřilo k nejpopulárnějším od té doby, kdy Cassini začala se svou misí, nyní prodlouženou do roku 2017. Tento obrázek pořízený 5. října 2008 je úchvatnou mozaikou geologicky aktivního Enceladu po průletu Cassini.
[img]http://www.space.com/images/i/5985/i02/h_porco_saturn_02.jpg[/img]

Originál: http://www.space.com/10899-cassini-saturn-titan-flyby.html

[b]Mraky překvapivě podobné pozemským ve smogu Saturnova měsíce[/b]
by Charles Q. Choi, SPACE.com Contributor
Date: 22 February 2011 Time: 06:57 PM ET

[img]http://www.space.com/images/i/8224/i02/514593main_Titan_beyond_rings-PIA...
[i]Tento zamlžující účinek aerosolů na Titanu se zjevil na tomto obrázku, kde oranžový měsíc vykukuje zpoza dvou Saturnových prstenců. Malý omlácený Epimetheus, další z 62 Saturnových měsíců se objevuje těsně nad prstenci.[/i]
CREDIT: NASA/JPL/Space Science Institute

V hustém smogu největšího Saturnova měsíce Titanu, který daleko špinavější než cokoliv na Zemi, vědci odhalili překvapení – perlově bělostné mraky podobné cirrusům dost podobným těm, které vidíváme na naší obloze.

Tyto nové objevy vrhly světlo na to, jak záhadná atmosféra Titanu funguje.

Dusivá mlha na Titanu – kdysi popsaná jako ropa bez síry – skrývá každý kousek povrchu měsíce, takže ten vypadá jako špinavý oranžový míč. Načechrané mraky metanu a etanu – uhlovodíků lépe známých ze své role v zemním plynu – byly už před tím v tomto smogu spatřeny teleskopy ze Země a kosmickou lodí NASA Cassini v současnosti na orbitě kolem Saturnu.

[b]Titan zblízka[/b]
[img]http://www.space.com/images/i/8225/original/514596main_Titans_2_halves-P...

[i]Severní polokoule Titanu, kde je počátek jara, se jeví trochu tmavší než jižní polokoule, kde je na tomto obrázku z 22. března 2010 začátek podzimu. Podobně jako Země má Titan čtyři rozlišitelná roční období, z nichž každé trvá asi sedm pozemských let.[/i]
CREDIT: NASA/JPL/Space Science Institute

Když kosmická loď NASA Voyager 1 kolem Titanu proletěla v roce 1980, detekovala náznaky, že v Titanově stratosféře – druhé nejnižší vrstvě atmosféry tohoto měsíce - se mohou skrývat lehoučká mračna ledu, “a to ledu tvořeného určitými exotickými organickými sloučeninami,” řekl spoluautor studie Robert Samuelson v NASA\'s Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Md. „V té době to bylo asi tak všechno, co jsme o tom mohli říci.“

Nyní pomocí přístroje Composite Infrared Spectrometer (CIRS) na Cassini vědci potvrdili existenci slabých, tenoučkých mračen tvořených exotickými ledy z Titanu podobných pozemským mrakům cirrům, které jsou čistě bílé jako padlý sníh.

„Jsou velice tenké a je velice snadné je přehlédnout,“ řekl vedoucí autor studie Carrie Anderson, kosmický vědec v NASA\'s Goddard Space Flight Center.

Anderson a Samuelson tyto mraky objevili pomocí sérií pozorování u Titanova severního pólu v zeměpisných šířkách, které by na Zemi spadaly do pomezí polárního kruhu. Pohled na atmosféru pod určitým úhlem prodlužuje délku promítanou do pohledu, což poskytuje více dat, podařilo se jim odlišit jemné příznaky ledových mraků od mlhy.

„Byl to přesvědčivý důkaz,“ řekl Anderson. „To, co Voyager viděl, bylo skutečné.“

Mrazivé teploty potřebné k tvorbě ledu v těchto mracích vznikají ve „studené, hluboce zmrazené stratosféře Titanu,“ řekl Anderson.

Výzkumníci se dohadovali, že tato směs uhlovodíků nebo sloučenin uhlovodíků s dusíkem známých jako nitrily výše v atmosféře sestoupila dolů v nepřetržitém proudu plynu, který teče od pólu teplejší polokoule k pólu chladnější polokoule.

„Organické páry jednoduše během sestupu kondenzují,“ řekl Anderson SPACE.com.

Anderson a Samuelson měli podezření, že tyto mraky byly spatřeny na severu v důsledku právě této potřeby té studené polokoule. Když kolem prolétal Voyager, sever zrovna přecházel ze zimy do jara a když Anderson a Samuelson prvně učinili svá pozorování, provedli to, když byl sever uprostřed zimy.

Také tvrdili, že jih by tyto mraky neměl postrádat, ale mělo by jich být méně.

[b]Ledové mraky na Titanu[/b]

Po kontrole jižní polokoule Titanu a obou stran rovníku výzkumníci opravdu tyto mraky na všech třech místech spatřili, ačkoliv tyto mraky na severu byly hojnější, než podle předpovědi – ve skutečnosti bylo zjištěno, že byly třikrát hojnější.

Nejdříve cirrusové mraky na Titanu vypadaly zcela bez jakéhokoliv vztahu k těm pozemským. I když si odmyslíme jejich exotické složky, tvoří se ve stratosféře, což je daleko výše v atmosféře, než je troposféra, kde se tvoří téměř všechny mraky na Zemi.

Ovšem i Země má trochu polárních stratosférických mraků, které se v zimě objevují nad Antarktidou a občas i Arktidou. Tyto mraky vznikají ve vynímečně chladném vzduchu, který uvízne ve středu polárního víru, divokého vichru, který ve stratosféře sviští kolem polární výše a v němž se na Zemi nachází ozónová díra. Titan má svůj vlastní polární vír a možná má i protějšek ozónové díry Země.

„Začínáme zjišovat jak jsou mraky Titanu podobné pozemským,“ řekl Samuelson. „Jak je srovnat? Jak je srovnat?“

Atmosféra Titanu dlouho vědce vábila, zvláště proto, že některé z těch organických chemikálií, které se v ní nacházely, jsou považovány za spjaté s událostmi, které vedly na Zemi ke vzniku života. Tato zjištění vrhla světlo na záhadný životní cyklus těchto sloučenin.

„Padají na povrch a to je slepá cesta, ale Titanova atmosféra má v sobě stejně metan,“ řekl Samuelson. „Zkoušíme zjistit proč.“

K velkému testu vědeckého výkladu těchto nových mraků dojde v roce 2017, kdy na sever přijde léto a jih se ponoří do zimy.

„Očekáváme, že pak zjistíme úplný obrat v cirkulaci plynů,“ řekl Anderson. „Plyn by měl začít téct od severu k jihu a to by mělo znamenat, že většina ledových mraků ve velkých výškách bude na jižní polokouli.“

Na Titan pak čekají i další větší změny včetně zmizení divokých vichrů kolem severního pólu.

„Zůstává velkou otázkou, zda ten vír zmizí s žuchnutím nebo s kòučením?“ řekl Michael Flasar u Goddarda v NASA šéf výzkumník pro CIRS. „Na Zemi k tomu dochází s žuchnutím. Je to velice dramatické. Ale na Titanu se možná vítr jen pozvolna vytratí jako úsměv Cheshirské kočky.“

Vědci svá zjištění přesně uvedli v on-line vydání žurnálu Icarus z 1. února.

http://www.space.com/11154-saturn-titan-methane-rain-desert.html
[b]Na Saturnově měsíci Titanu prší do pouště metan[/b]
by Denise Chow, SPACE.com Staff Writer
Date: 17 March 2011 Time: 02:01 PM ET
[img=800x800]http://i.space.com/images/i/8673/original/Titan-methane-rain.jpg[/img]
[i]Kosmická loď NASA Cassini byla kronikářem těchto sezónních změn, když 18. října 2010 zachytila, jak se mraky shromažďují kolem rovníku Saturnova největšího měsíce Titanu.[/i]
CREDIT: NASA/JPL/Space Science Institute

Když fotky ukázaly obrovské záplaty u rovníku záhadně během pár týdnů ztmavého a pak zase zesvětlavšího Titanu, vědci věděli, že na největším Saturnově měsíci se děje něco velkého. Ale to, co našli, bylo mimo jejich očekávání: metanovou průtrž mračen v oblasti Titanu, o které se myslelo, že má být pokryta rozsáhlými, aridními dunami.

Ačkoliv se o tomto obrovském měsíci ví, že má metanová jezera na svém severním a jižním pólu, mysleli si vědci, že rovníková oblast Titanu je převážně suchá, ale jako pravděpodobná příčina té temnoty bylo určeno náhlé zformování mraků a metanového lijáku – což naznačuje, že na Titanově rovníku mají období dešů.

Fotky nasnímané NASA kosmickou lodí Cassini 27. září 2010 ukázaly nárůst jasu nad oblastí dlouhé více než 1 200 mil (2 000 kilometrů) a 62 mil (100 km) široké.

O systémech dun a vyprahlých říční koryta připomínajících kanálů se obecně soudilo, že jsou to památky na vlhčí klima na Titanu v dávnověku před statisíci lety, řekla Elizabeth Turtle vědec výzkumník z Johns Hopkána University Applied Physics Laboratory v Laurel, Md. a vedoucí autorka nové studie.

„Póly jsou jedinými místy, kde jsme viděli kapalinu ve formě jezer a moří, a na jižním pólu jsme viděli aktivitu mračen, ale to, co bylo opravdu vzrušující, bylo spatření této aktivity v rovníkových šířkách, které jsou převážně aridní,“ řekla Turtle SPACE.com.

Podrobnosti výzkumu vyjdou v zítřejším vydání (18. března) žurnálu Science.

[b]Byly vyloučeny další možnosti[/b]

Turtle se svými kolegy prozkoumala i další možná vysvětlení tohoto ztmavnutí spatřeného na obrázcích z Cassini včetně silných větrných smrští a vulkanismu. Během svých analýz však výzkumníci zjistili, že účinek případných vichřic a sopek na Titanu se neslučoval s tím, že změny byly pozorovány nad tak obrovskou oblastí.

„Ke změnám došlo během týdnů a o rychlosti větru, která by byla zapotřebí k přenosu materiálu tak daleko za takovou dobu, nelze prostě očekávat, že by mohla být na Titanu běžná,“ řekla Turtle. „Rovněž bylo velice těžké vysvětlit to vulkanickým procesem. Nejjednodušším vysvětlením je to, že na povrch jen pršelo a mohlo toho být dost, aby to některé oblasti zatopilo a nadělalo tam rybníčky.“

K této obrovské metanové bouři došlo zhruba v době rovnodennosti, řekla Turtle, což naznačuje, že Titan zažívá sezónní změny charakteristik počasí, při nichž se mraky z velkých zeměpisných šířek kolem pólů přesunují přes rovník a nakonec během sezónní změny až na severní polokouli.

Tato pozorování potvrdila některé z existujících modelů atmosféry Titanu, tato zjištění však také výzkumníkům pomohla v lepším pochopení klimatu rovníkové oblasti tohoto satelitu.

„Očekávalo se, v charakteristikách počasí by mohlo docházet k sezónním změnám, ale nevěděli jsme jistě, zda k dešům, které by vyhloubily ty kanály, docházelo už v minulosti, nebo jestli se ve skutečnosti objevují až teď,“ řekla Turtle. „To, co tato pozorování ukazují, je, že se objevují sezónně a teď je zrovna ta sezóna, kdy na rovníku prší.“
[img=800x478]http://www.space.com/images/i/8674/original/turtle2HR.jpg[/img]

[i]Zataženo s deštěm. Zjednodušený vzor atmosférické cirkulace a srážek na Titanu a na Zemi. K většině srážek dochází v intertropické konvergenční zóně čili ITCZ, kde vzduch v důsledku konvergence povrchových větrů ve směru od severu a od jihu stoupá. ITCZ na Titanu bylo před tím u jižního pólu (A), ale v současnosti je na cestě k severnímu pólu (B). Sezónní migrace ITCZ je na Zemi mnohem menší (C a D). Tento obrázek od Tetsuya Tokano se objevil v Perspektivě s nadpisem „Klimatologie srážek na Titanu“.[/i]
CREDIT: P. Huey/Science © 2011 AAAS

[b]D隝 na Titanu[/b]

Tyto výsledky malují jasnější obrázek celkového klimatu na Titanu.

„Dále se spekulovalo o tom, že k dešům na rovníku dochází jen velice epizodicky v nepředvídatelných intervalech,“ řekl Tetsuya Tokano, planetární vědec z Kolínské univerzity v Německu, který do Perspektivy napsal článek, který se v žurnálu objevil spolu s touto studií. „Ovšem nová zjištění zjevně ukazují, že k tropickým dešům dochází během sezónní cykličnosti častěji, i když intervaly mezi po sobě následujícími vlhkými sezónami jsou dlouhé – asi 15 let – což je důsledkem dlouhé oběžné doby Saturnu kolem slunce.“

Tahle dlouhá oběžná doba činí studium srážek a sezónních změn na Titanu zvláště obtížným.

Délka roku na Titanu a zbytku Saturnovy soustavy je zhruba rovná 29 pozemským rokům, takže pozorování Cassini sahající od roku 2004 do 2010 pokrývá pouze asi čtvrtinu této doby. Navíc sonda Cassini, která obíhá kolem Saturnu, nemonitoruje Titan nepřetržitě, ale spoléhá pouze na periodické snímkování tohoto měsíce.

„Když tam Cassini přiletěla, bylo pozdní jižní léto, tedy zhruba ekvivalent konce ledna na Zemi,“ řekla Turtle. „K severní jarní rovnodennosti došlo v srpnu 2009, takže teď jsme v něčem na způsob ekvivalentu počátku až prostředku dubna.“

To znamená, že Titan zažívá něco podobného příslovečným aprílovým deštíkům. Ale pokud se modely atmosféry ukáží jako pravdivé, měly by se v průběhu sezónní změny srážky nakonec přesunout na severní polokouli Titanu.

„Rovníkové srážky se pravděpodobně objevují okolo rovnodennosti,“ řekl Tokano SPACE.com. „Pás dešů, ačkoliv je přerušovaný, se přehupuje mezi jižním a severním pólem, takže každá oblast na Titanu by mohla během Titanova roku zažít d隝.“

Turtle a její kolegové budou v nadcházejících měsících pokračovat v pozorování změn Titanova klimatu, zvláště budou hledat, neuvidí-li cestování srážek na Titanovu severní polokouli, jak předpovídají modely atmosféry.

„Budeme hodně lačnit po tom, abychom viděli více bouřek v nízkých zeměpisných šířkách,“ řekla Turtle. „Pokračovali jsme v pozorování Titanu asi tak každý týden. Od té doby jsme ale neviděli moc vzniku oblačnosti a velice prahneme po tom, abychom viděli, s jakou rychlostí ten postup do severních zeměpisných šířek probíhá. Většina modelů předpovídá mraky ve středních šířkách severní polokoule, takže toužíme vidět, jestli se tam fakt seberou.“ [Upraveno 18.3.2011 Adolf] [Upraveno 18.3.2011 Adolf]

http://www.space.com/11205-saturn-strange-radio-signals-cassini.html
[b]Divné rádiové signály ze Saturnu matou astronomy[/b]
SPACE.com Staff
Date: 23 March 2011 Time: 11:33 AM ET
[img]http://i.space.com/images/i/8789/original/530043main_cassini20110322-43_...
[i]Hubblův kosmický teleskop ukazuje pohled na Saturn z počátku roku 2009 s viditelnými okraji prstenců a oběma póly, na nichž obou se třepotají se polární záře.[/i]
CREDIT: NASA/ESA/STScI/University of Leicester

Saturn k astronomům vysílá smíšené signály – a jsou to rádiové signály.

Kosmická loď NASA Cassini nedávno zjistila, že přirozené rádiové vlny přicházející z obrovské planety se liší na severní a jižní polokouli, tato odlišnost může ovlivnit i to, jak vědci měří délku Saturnova dne. Ale divnost tam tím nekončí, říkají výzkumníci.

Proměnlivost signálu – kterou kontroluje rotace planety – se rovněž dramaticky během času mění, což je zjevně synchronní s ročními obdobími na Saturnu.

„Tato data jen postupně předvádí, jak je Saturn divný,“ uvedl v prohlášení Don Gurnett z University of Iowa, který vede tým aparátu Cassini sledujícího rádiové a plazmové vlny. „Mysleli jsme si, že těmto vzorům rádiových signálů plynného obra rozumíme, jelikož Jupiter byl tak čitelný. Bez dlouhodobého pobytu Cassini by vědci nerozuměli tomu, proč jsou tyto rádiové emise od Saturnu tak odlišné.

[b]Saturn se stává ještě divnější[/b]

Saturn emituje přirozené rádiové vlny známé jako Saturnova kilometrová radiace čili krátce SKR. Ačkoliv pro lidské ucho jsou tyto vlny neslyšitelné, pro Cassini zní trochu jako kvílení sirény při náletu a mění se s každou otočkou planety.

Vědci Cassini převedli proměnlivé emise Saturnových rádiových vln do audiopásma slyšitelného pro člověka.

Pozorování vzorů rádiových vln tohoto typu u Jupitera vědcům umožnilo změřit rychlost rotace planety, ale u Saturnu se situace ukázala být daleko komplikovanější, říkají vědci.

Když kosmická loď NASA Voyager navštívila Saturn počátkem 80. let, emise planetárních SKR ukazovala na délku Saturnova dne asi 10,66 hodiny. Ale později další kosmické lodi – včetně společné sondy NASA s Evropskou kosmickou agenturou Ulysses a Cassini – zjistily, že záblesky radiového vyzařování se měnily v časových měřítcích od vteřin po minuty.

Další pozorování Cassini ukázala, že emise SKR nebyly ani sólové. Byly ve skutečnosti duetem – ale ti dva „zpěváci“ planety nejsou synchronní.

Emanace rádiových vln z blízkosti Saturnova severního pólu měly periodicitu asi 10,6 hodiny, zatímco ty, které přicházely z blízkosti jižního pólu se opakovaly každých 10,8 hodiny, říkají vědci.

Situace se však stávala ještě divnější.

V prosinci Gurnett se svým týmem publikoval za využití dat z Cassini článek ukazující, že periody jižního a severního SKR se v březnu 2010 prohodily. Tj., ta jižní perioda se zvolna zkracovala a severní prodlužovala s tím, že na konec ty dvě posledního března trvaly asi 10,67 hodiny.

K tomu došlo sedm měsíců po jarní rovnodennosti na Saturnu v srpnu 2009, kdy slunce svítilo přímo nad rovníkem planety. Od tohoto prohození vzor pokračoval se zkracováním periodicity jižního SKR a prodlužováním té severní, říkají výzkumníci.

[b]Přehled Saturnových signálů[/b]

Sledování tohoto prohození divných emisí radiových vln vědce Cassini vedlo k revizi pozorování z předchozích návštěv Saturnu. Zjistili podobné vzory i v datech Voyageru z roku 1980 zrovna tak jako v pozorování Ulysses provedených mezi lety 1993 až 2000.

V obou případech se proměnlivost rádiových emisí liší od polokoule k polokouli. A v obou případech k tomu zvláštnímu chování rádiových vln dochází v roce rovnodennosti na Saturnu, říkají výzkumníci.

Tak co se děje? Vědci z Cassini si nemyslí, že by rozdíly v periodicitě rádiových vln měly co dělat se skutečnou odlišností v rychlosti rotace Saturnových polokoulí.

Mnohem pravděpodobnější je, že změny v signálech jsou způsobeny proměnlivostí větrů ve velkých výškách na severní a jižní polokouli, říkají výzkumníci. I chování Saturnovy magnetosféry – magnetické bubliny, která obklopuje celou planetu – na to má rovněž dopad, dodávají.

V jiné studii výzkumníci využívající pozorování z Hubblova kosmického teleskopu NASA zjistili, že zeměpisné šířky severní a jižní polární záře – světelných show způsobených interakcemi slunečního větru s magnetickým polem Saturnu – se kývají tam a zpátky podle vzoru, který sedí s variacemi SKR, říkají výzkumníci.

A další studie ukázala, že Saturnovo magnetické pole nad oběma póly planety se během času měnilo podle polární záře a emisí rádiových vln.

„D隝 elektronů do atmosféry, ty vytváří polární záře, vytváří také rádiové emise a ovlivòuje magnetické pole, vědci si proto myslí, že tyto variace, které vidíme, jsou spojeny se změnami vlivu slunce na tuto planetu,“ řekl Stanley Cowley z University of Leicester, vědec Cassini a spoluautor dvou nedávných článků o magnetickém poli Saturnu.

Kosmická loď NASA Cassini vypuštěná v roce 1996 dorazila k Saturnu v roce 2004. Přinesla rovněž přistávací modul Evropské kosmické agentury Huygens, který krátce po příletu Cassini na orbitu prstenci ověnčené planety přistál na Saturnově měsíci Titanu.

Kosmická loď svou primární misi výzkumu Saturnu, jeho prstenců a měsíců už v roce 2008 dokončila. Od té doby byla mise Cassini k Saturnu dvakrát prodloužena, nakonec do roku 2017.

pěkný snímek i článek o Cassini na http://www.novinky.cz/veda-skoly/244053-sonda-cassini-ulovila-dechberouc... aneb nenápadný dříč pořád maká.

Nevíte někdo, jakou a jestli prošel Cassini a hlavně Huygens sterilizací před letem? Počítám, že na 100 %, ale zajímalo by mě, jak důkladnou... :)

http://en.wikipedia.org/wiki/Planetary_protection

Pravidla co se týče těles jsou tady, ale bohužel jsem nikde nevyčetl, kdy byla schválená (a hlavně, jestli se opravdu dodržují). Dole pár odkazů je, ale buďto jsou starého data a o Marsu, nebo jsou až překvapivě nová.

Hyugens byl pouze na úrovni II - [url] http://saturn.jpl.nasa.gov/faq/FAQHuygens/[/url]. Stejně zřejmě i Cassini.
Pro srovnání Vikingy byly kategorie IVb, Beagle 2 byl v kategorii IVa+ a oba rovery na Marsu jsou na úrovni IVa - http://www.nap.edu/openbook.php?record_id=11381&page=141

Díky!

Moc se s tím nemazali, co se týče Huygense... [Upraveno 03.12.2011 Andy]

Sonda Cassini odstartovala do vesmíru 15.10.1997, jestli dobře počítám, je to dnes 15 roků.

Sledování bouře na Saturnu sondou Cassini.

http://www.nasa.gov/home/hqnews/2012/oct/HQ_12-375_Cassini_Burp_Energy.html [Upraveno 02.11.2012 dodge]

Byla provedena analýza přistání sondy Huygens na Titanu, která naznačuje, že sonda při přistání na Titanu vyhloubila 12 cm hlubokou jamku. V článku je i video s animací přistání.

http://phys.org/news/2012-10-titan.html

Tohle není první objevená řeka na Titanu a dokonce už ji Cassini v nižším rozlišení snímkovala. Viz příspěvek uživatele Titanicrivers z fóra UMSF - [url]http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?showtopic=7477&view=findpos.... Dokonce není ani největší, ale je zajímavá tím, že se podobá Nilu. :)

Five Saturn Moons Stun In Cassini Spacecraft Archival Image.

http://www.universetoday.com/106154/five-saturn-moons-stun-in-cassini-sp...

NASA Cassini Spacecraft Provides New View of Saturn and Earth.

http://www.nasa.gov/press/2013/november/nasa-cassini-spacecraft-provides...

NASA\'s Cassini Spacecraft Obtains Best Views of Saturn Hexagon.

http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?release=2013-350

Happy Holidays from Cassini!

[img]http://d1jqu7g1y74ds1.cloudfront.net/wp-content/uploads/2013/12/7735_186... [/img]

Saturn makes a beautifully-striped ornament in this natural-color image, showing its north polar hexagon jet stream and central vortex

[img]http://d1jqu7g1y74ds1.cloudfront.net/wp-content/uploads/2013/12/7741_186... [/img]

Saturn’s southern hemisphere images from a million miles away

[img]http://d1jqu7g1y74ds1.cloudfront.net/wp-content/uploads/2013/12/6802_186... [/img]

Rhea (front) and Titan, images by Cassini in June 2011

[img]http://d1jqu7g1y74ds1.cloudfront.net/wp-content/uploads/2013/12/7768_185... [/img]

Titan images by Cassini on Oct. 7, 2013

[img]http://d1jqu7g1y74ds1.cloudfront.net/wp-content/uploads/2013/12/7786_185... [/img]

Enceladus: a highly-reflective and icy “snowball in space”

[img]http://d1jqu7g1y74ds1.cloudfront.net/wp-content/uploads/2013/12/7785_185... [/img]

View of the trailing face of Enceladus

http://www.universetoday.com/107465/happy-holidays-from-cassini/

Machi velmi hezky zpracoval deset let staré snímky Saturnova měsíce Phoebe, pořízené během blízkého průletu Cassini jen 2067 km od tohoto souputnika.
Na svém blogu v češtině http://my-favourite-universe.blogspot.cz/2014/02/dve-tvare-phoebe.html
a blogu TPS v angličtině http://www.planetary.org/blogs/guest-blogs/2014/20140213-the-two-faces-o...
uveřejnil dříve neviděné Dvě tváře Phoebe v barvě.
Gratuluji, Machi! :)

[img=tbn350]http://farm4.staticflickr.com/3738/12480217995_c57d55b271_o.jpg [/img] [img=tbn400]http://farm6.staticflickr.com/5476/12480778155_3e7186a733_o.jpg [/img]

Díky!

Jen upřesním, že nejsem první kdo dělal tyto mosaiky, ale ani jedna z dříve publikovaných není v plné kvalitě a barvě.
Oficiální je zde:
[url]http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA06073[/url]
Jedny z prvních zase vytvořil uživatel Exploitcorporations z UMSF [url]http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?showtopic=1509[/url].
Nakonec jsem si vzpomněl, že jsem už také dříve jednu udělal :)
[url]http://www.flickr.com/photos/46043736@N03/4248275006/[/url]

Pěkná práce Machi

Machi, z tvého blogu vím, jaká zdrojová data jsi pro barevné mozaiky použil. Čim víc se dívám na tvář Phoebe po průletu, vidím tam stále víc nádech zelené barvy. Je to skutečně možné, že by to lidské oko vidělo na přímo taky takto? Pokud ano, existuje mineralogické nebo jiné vysvětlení pro takový odstín?
Dík

[quote]Machi, z tvého blogu vím, jaká zdrojová data jsi pro barevné mozaiky použil. Čim víc se dívám na tvář Phoebe po průletu, vidím tam stále víc nádech zelené barvy. Je to skutečně možné, že by to lidské oko vidělo na přímo taky takto? Pokud ano, existuje mineralogické nebo jiné vysvětlení pro takový odstín?
Dík [/quote]

Abych řekl, tak vlastně vůbec nevím. Phoebe je kvůli svému modrému (či modrozelenému) nádechu vyjímečným měsícem. Většina dalších měsíců i planetek jsou zpravidla spíše do červena (pro lidské oko hnědavé).
Vysvětlení může být obtížnější, protože nejde jen o chemické/mineralogické složení povrchu, ale také o velikost částic regolitu.
V jednom článku (Saturn satellites as seen by Cassini Mission) jsem se dočetl, že ostatní Saturnovy měsíce mají na povrchu nějaký materiál, který absorbuje UV záření (a tedy zřejmě i fialovou a modrou barvu) a toho je na Phoebe minimálně, takže je modrá složka více vidět. U Phoebe je také zajímavé, že se na něm podařilo zjistit minerály obsahující železo. Pokud vím, to se zatím nepodařilo u žádného dalšího měsíce Saturna.
Barva Phoebe pravděpodobně svědčí o tom, že se skutečně jedná o přivandrovalce z Kuiperova pásu.

Machi nádhera! Ani si nedokážu představit, kolik je za tím práce. A gratuluju k publikaci na planety.org! :)

Machi, paráda! Jsem nadšenej a děkuju, skvělá práce!

Nádherné dielo! Gratulujem ... a tíško závidím

spíš potvrzen než detekován

Oceán na Titanu mohl být tak slaný jako Mrtvého moře.

[img]http://www.nasa.gov/sites/default/files/styles/673xvariable_height/publi... [/img]
Vědci zjistili, že led na Titanu, který překrývá velmi slaný oceán, se liší v tloušce kolem obvodu Měsíce, což naznačuje, že kůra tuhne.

http://www.nasa.gov/press/2014/july/ocean-on-saturn-moon-could-be-as-sal...

Surfování po Saturnových prstencích na Cassiniho snímcích z tohoto týdne.

[img=800]http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/casJPGFullS85/W00089044... [/img]
Sluneční světlo a stín se spojily na této fotografii Saturnu a jeho prstenců pořízené 19.srpna 2014

[img=800]http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/casJPGFullS85/N00228225... [/img]
Kosmická sonda Cassini se dívá na stranu Saturnových prstenců na tomto obrázku z 19.srpna 2014

[img=800]http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/casJPGFullS85/W00089017... [/img]
Bands prominently feature in this raw picture of Saturn taken by the Cassini spacecraft Aug. 17, 2014

[img=800]http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/casJPGFullS85/N00228230... [/img]
Různé odstíny šedi září na tomto syrovém snímku Saturnových prstenců pořízeného Cassinim 19. srpna 2014

[img]http://d1jqu7g1y74ds1.cloudfront.net/wp-content/uploads/2013/10/saturn_2... [/img]
Saturn a jeho prstence, při pohledu shora na planet pomocí sondy Cassini

http://www.universetoday.com/114057/surf-saturns-rings-in-amazing-raw-ca...

Saturn-Circling Cassini Spacecraft Plumbs Titan’s Seas Next Week.

[img]http://d1jqu7g1y74ds1.cloudfront.net/wp-content/uploads/2010/06/Titan.jpg [/img]
Titan’s thick haze.

[img=800]http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/casJPGFullS85/N00229482... [/img]
A raw image of Saturn’s moon Titan taken by the Cassini spacecraft Sept. 14, 2014.

[img=800]http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/casJPGFullS85/N00229352... [/img]
Atmospheric features on Saturn’s moon Titan appear to be faintly visible in this raw image taken by the Cassini spacecraft Sept. 10, 2014.

[img=800]http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/casJPGFullS85/N00228377... [/img]
A crescent Titan beckons the Cassini spacecraft (in Saturn’s system) in this image taken Aug. 24, 2014.

[img]http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/casJPGBrowseS85/W000900... [/img]
A raw image of Saturn taken by the Cassini spacecraft Sept. 15, 2014.

http://www.universetoday.com/114635/saturn-circling-cassini-spacecraft-p...

The Odd Trio.

[img=tbn]http://www.nasa.gov/sites/default/files/pia18283_full.jpg [/img]
The Cassini spacecraft captures a rare family photo of three of Saturn's moons that couldn't be more different from each other! As the largest of the three, Tethys (image center) is round and has a variety of terrains across its surface. Meanwhile, Hyperion (to the upper-left of Tethys) is the "wild one" with a chaotic spin and Prometheus (lower-left) is a tiny moon that busies itself sculpting the F ring.

http://www.nasa.gov/jpl/cassini/pia18283/#.VCBHLvl_t8F

Snímky Jupiterova jižního pólu.

[img=tbn]http://www.esa.int/var/esa/storage/images/esa_multimedia/images/2014/12/... [/img]
Pohled sondy Cassini během průletu kolem Jupiterova jižního pólu v roce 2000.

http://www.universetoday.com/117176/this-picture-of-jupiters-south-makes...

Vědci z Univerzity Karlovy našli chybu v teorii oceánu na Enceladu

http://vesmir.stoplusjednicka.cz/vedci-z-univerzity-karlovy-nasli-chybu-...

porovnanie ve¾kej série snímkov, ukázalo rozsiahle "sezónne" deformácie povrchu, ktoré zodpovedajú ve¾kému globálnemu oceánu, pod celou plochou ¾adu
http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?release=2015-298&rn=news.xml&rst=4718
http://danielmarin.naukas.com/2015/09/16/encelado-tiene-un-oceano-global...
nový poh¾ad
[img=tbn]http://danielmarin.naukas.com/files/2015/09/PIA19656_fig1.jpg[/img]
..budú ma prísavky alebo klepetá?

Cassini zahájil sérii nízkých průletů nad Enceladem.

http://www.nasa.gov/press-release/cassini-begins-series-of-flybys-with-c...

Pages