Ohrožená budoucnost kosmické expanze

Primary tabs

MEK příspěvek #1856http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/page/TSDoufám, že se Richard Gott mýlí ...

MEK příspěvek #1857Četl jsem magazín 100*1 a je tam zajímavýčláneček o stanici. Přirovnání k Frankenštejnovi je ydá se vtipné nicméně velmi trefné. Bohužél naskýtá se mi další přirovnání s letem na MARS -situace tragická. Odhady někdy na rok 2010,2015 s přistáním na této planetě zdají se na poydější datum. Pevně doufám,že než dožiju důchodu bude situace lepší. Jak vše souvisí se vším pak jisté vazby na finanční potíže vidím v mnoha událostí v USA. A at již to byl politováni hodný ůtok teroristů na budovy obchodního střediska,částečné yničení budovy Pentagonu,pak přes bankroty a nepořádky v účtech výynamných podniků a neposledně dle mého náyoru nesmyslném plánovaném útoku na Irák. Vše finančně vyčerpává a jestli dojde ke konfliktu bude vše ještě horší. Předpokládám výrazné seškrty ve státním rozpočtu a ty se dotknou citelně i NASA. Než se dostane posádka na orbitu,bude určitě dána přednost nějakému vojenskému programu. Je to škoda,že se lidé neumí na jednom dvorku své existence dohodnout jako nejvyšší forma života na Zemi. Stanice je velkým soustem i pro více zemí najednou,bohužél pravda je taková. Myšlenka velmi pěkná,a revoluční,ale již nyní nevidím na její 100 procentní naplnění. Kosmonauti a astronauti mají plné ruce práce jí držet při provozu a širší záměr vědeckého bádání se jaksi ztrácí. Sám za sebe pochybuji,že bude stanice hotova ke stanovenému roku 2006 a řekl bych také,že konfigurace modulů bude yredukována dle momentálních možností. Nerad se oddávám tomuto pesimizmu,ale pravda už asi bude taková.,snad se na mne pro můj názor nikdo nezlobí, ale hýbe mi žlučí když mají lide jen zlomek z toho co kosmonautika může dát. Lidé kosmonautiku potřebují pro svou budoucnost a né pro potěchu a pocit síly jen některých.Děkuji, že jsem zde mohl napsat svůj názors pozdravemDaniel

MEK příspěvek #1858Částečně souhlasím s tímto názorem, ale na druhé straně, paradoxně, právě zbrojení přináší velké peníze do této sféry. První nosiče byly odvozeny z raket V1, většina kosmonautů jsou vojáci, ... Rozvoj satelitní techniky byl hodně podpořen potřebou telekomunikace pro vojáky a přesné pozice (GPS), neřku-li potřebou špionážních družic a jejich přínos pro rozvoj optiky. Námi toužebně očekávaný hypersonický motor je intenzivně vyvíjen právě vojáky ne pro potřebu kosmických startů, ale pro možnost velmi rychle přenést ničivý obsah v podobě rakety, tj. sestřelit cokoliv ...Takže vlastně nové kolo zbrojení, dnes třeba západ kontra teroristé, povede k mnoha novým zařízením, které dále zlevní celý kosmický sektor.Tento názor nijak nevyjadřuje ani nebere v potaz hrůzy války. Mnohem raději bych byl, pokud by jsme , my, lidé, byli rozumná stvoření a o vše usilovali mírovou cestou, ale ...Véna

MEK příspěvek #1859Nepochybne práve vojensný sektor má dostatok financii na rozvoj kozmických technologii ,ale paradoxne právenove technologie robia človeka v kozmickom segmente obrany postrádatelnym. Nepochybujem o rozvoji nepilotovanej kozmonautiky .Tá má jasnu a komercne uspesnu buducnost. Ine je to ale s investiciami do pilotovanej kozmonautiky .V časoch studenej vojny bola demonštraciou technologickych schopnosti naroda.Ciele pilotovanej kozmonautiky niesu jednoznacne definovane, Je to v podstate stale len zakladny vyskum bez realneho zhodnotenia vlozenych prostriedkov.To sa prejavuje prave pri ISS.kozmonautika uz nieje dostatocna vyzva na mobilizaciu sil naroda. V tomto bohuzial medzinarodna spolupraca ma aj svoje negativa.Utlmuje medzinarodnu konkurenciu.Myslim ze USA postihol syndrom vitaza. Strata motivácie po strate nepriatela . Jej novy nepriatel -terorizmus-vsak nieje technologickym rivalom.Preto myslim ze nova vlna Americkeho zbrojenia je zamerana viac na vyburcovane sily naroda ako na potlacenie realnej hrozby.Tym samozrejme nechcem bagatelizovat nebespecenstvo medzinarodneho terorizmu ale proti kalasnikovu je F22 malo ucinna.Kazdopadne ,USA ako svetovy leader smeruje svoje financie smerom ku novej vyzve -boju proti terorizmu a kozmonautika ako zdroj narodnej hrdosti sa dostava do uzadia.Musel by sa zjavit novy vyzivatel v kozmickych pretekoch , aby sa zaujem o pilotovanu kozmonautiku obnovil.To sa pekne prejavilo po vyhlaseni dlhodobych cielov Cinskej kozmonautiky.Hned sa v USA ozivili uvahy o letoch na mesiac,hoci dlhodobo sa mesiac zdal malo pravdepodobnym cielom americkej kozmonautiky.Vo financene vycerpanom Rusku je kozmonautika stale vykladnou skrinou ale nedostatok zdrojov neumoznuje konkurovat USA.Europa ma sice dostatok zdrojov ale nedostatok motivacie.Cina ma ambicie ale nedostatok technologii. Tak sa mi zda ze to pre pilotovanu kozmonautiku nieje moc ruzove.Je to naozaj skoda. Ale verim ze je to len docasne,ze sa pillety do kozmu neprerusia ,dokonca ze uz clovek vesmir nikdy neopusti.Uz aj preto ze by bolo neefektivne zahodit prostriedkxy vlozene do ISS.A v kozme je stale dost prekazok ktore sa oplati prekonavat len preto ze tam su.

MEK příspěvek #1860Je to záležitost technologická. Není problém sestavit na oběžné dráze z vynesených těles soulodí podobné tomu, s kterým se přistálo na Měsíci a doletět s ním na Mars a ve (jakž takž) zdraví se třeba i vrátit. To není žádný pokrok, ale demonstrace přebytku financí. Skutečný kosmický výzkum, tedy nejen Marsu, ale i Jupiterových a Saturnových měsíců, vyžaduje dokázat postavit trvale použitelnou velkou transportní loď, která umožní v rozumném čase přeletět, bude dobrým úkrytem před kosmickým zářením a slunečním větrem, bude mít rotací obytného modulu vytvořenou umělou gravitaci, laboratoře, bude nosičem několika opakovaně použitelných výsadkových člunů pro sestup na cílová tělesa z oběžné dráhy a výstup zpět a umožní jejich dotankování. Dnes bychom byli schopni takovou loď postavit, ovšem neexistuje, a to podtrhuji, pro ni v současnosti žádný reálný pohonný systém. A vůbec si netroufnu odhadnout, kdy se jej v budoucnu podaří postavit. Namítnete: a co iontové motory, Hallův motor, Vasmir ?Jistě, budou fungovat. Ale jsou to slaboučké hračky. Mají kromě velmi malého tahu jednu společnou nevýhodu - malou účinnost. Ta je příčinou jejich nepoužitelnosti, protože veškerý rozdíl mezi vyrobenou energií a energií reakční hmoty odcházející z trysek musíme ve formě tepla odvést, tedy uchladit. A to bohužel jen radiačně, tedy velmi neúčinně. My ale musíme, a to si dříve než budete polemizovat, počítejte sami, pracovat s výkony motorů řádově gigawattů (!), abychom dosáhli použitelného zrychlení !Tedy především potřebujeme velmi, velmi pokročilé pohonné systémy, které budou pracovat nejen s vysokými výkony, ale především s vysokou účinností. Pro ty ovšem musíme hluboko do fyziky a základního výzkumu. Rozhodně to nebudou motory s nukleárním termickým ohřevem pohonného media, dostali bychom nevalné výtokové rychlosti, ani výroba elektřiny pomocí reaktoru a její využití pro iontový nebo plazmový motor, to by vedlo ke složitému, těžkému a nespolehlivému soustrojí a k nesmírné potřebě chladit. Ani kilometr čtvereční solárních článků, který by dal na úrovni Země ne méně než 100MW nebude použitelný již z důvodů dynamických. Bude nutné přeměnit přímo energii nukleárního paliva na rychlost reakční látky. Ale to není jednoduché, protože štěpné reakce z důvodu zákona zachování hybnosti dávají sice rychlé fragmenty, ale seoučet jejich hybnosti je nulový. Museli bychom vytvořit reaktorovou komoru, jejíž stěny by spolehlivě odrážely produkty reakce. To nejde na bázi dnes známé obyčejné hmoty, museli bychom snad stěny opatřit povlakem hmoty na bázi podivných kvarků, nebo něčeho takového. Při termojaderném, dosud nevyvinutém reaktoru, nejsou produktem reakce kineticky rychlé částice, ale především energetické fotony. Zde by musela být vrstva téměř stoprocentně tyto fotony odrážející. Nebo by muselo být možné vytvořit jakýsi nukleární laser, který by reagující částice a jejich produkty orientoval v nějakém rezonátoru, zajišujícím jednosměrný výtrysk fotonů a štěpných produktů. Prostě bude potřeba zcela nových fyzikálních řešení. Ty musíme dělat na Zemi a jejich vývoj a výsledky dodají mnoho sekundárních přínosů, budou však trvat dosti dlouho, zvláště při nízkých investicích do výzkumu. Doporučoval bych ovšem se na právě tento výzkum zaměřit a nedělat silácká gesta dosažením Marsu nebo plýtváním prostředků na ISS. Blízký vesmír zatím můžeme efektivně zkoumat pomocí sond.

MEK příspěvek #1880 - reakce na příspěvek #1860Motory výkonu řádu gigawattů jsou potřeba uvažujeme-li kosmickou loď s reaktivním pohonem. Uvažujeme-li jiný druh pohonu než-li reaktivní, můžeme vystačit s podstatně méně výkonými motory při stejné hmotnosti kosmické lodi a při stejné hodnotě zrychlení/zbrzdění kosmické lodi.Pro názornost uvažujme celkovou hmotnost lodi včetně motorů 100tun. Pro dosažení rozumného zrychlení 0,01 m/s2, což je zrychlení které umožní zvýšit nebo snížit rychlost lodi o přibližně 100 km/sec během 100dní činnosti motorů, je zapotřebí tah motorů F = 1000N. (Vychází z Newtonova zákon F=a * m ). Příkon reaktivního motoru je dán vzorcem P = 1/2 * F * Isp. F je tah motoru , Isp je specifický impuls motoru a P je příkon ve wattech. To platí při ideální stoprocentní účinnosti motoru, například účinost iontových či elektroreaktivních motorů se pohybuje v rozmezí 50-80procent. Uvažujme dále že specifický impuls reaktivního motoru je 100 km/sec. Při osmdesátiprocentní účinnosti motoru je tedy zapotřebí příkon 62,5 MW.Na druhou stranu uvažujme kosmickou loď s motorem pracujícím na zcela jiném principu než reaktivním. Například elektrodynamickým tetherem vybaveným plazmovými kontaktory na obou svých koncích. Elektrodynamický tether je vlastně dlouhé elektricky vodivé lano. Plazmový kontaktor je zdroj plazmatu , pracovní látkou může být například vodík, sodík či jiná látka a plazma vzniká vypouštěním této látky z nějaké nádrže přes ventil do kosmického prostoru a ionizací této látky volnými kosmickými elektrony. Použití plazmových kontaktorů se předpokládá např. u mezinárodní kosmické stanice pro některé manévry na oběžné dráze. Umístíme-li elektrodynamický tether ,vybavený na obou svých koncích plazmovými kontaktory ,do kosmického magnetického pole a pohybuje-li se tether v tomto poli určitou rychlostí v, vznikne na jeho koncích určitý rozdíl napětí. Velikost tohoto napětí je dána U = B*v*l, kde U je napětí ve voltech, B je intenzita kosmického mag. pole a l je celková délka tetheru. Tetherem pak může protékat elektrický proud, je-li tether ze supravodivého materiálu může proud dosáhnout až hodnoty řádově desítky či stovky kiloampér při průřezu tetheru několik centimetrů či dokonce milimetrů čtverečních. Typické proudové hustoty dnešních supravodivých materiálů se pohybují v rozmezí desítek až stovek ampér na milimetr čtvereční ale byly dosaženy i hodnoty vyšší.Vzhledem k tomu že tetherem protéká elektrický proud, je tento urychlován či brzděn kosmickým magnetickým polem v závislosti na orientaci protékajícího proudu vůči kosmickému mag. poli. Urychlující (brzdící) síla je dána vztahem: F=I*B*l, kde I je proud tetherem v amperech. Je-li tether umístěn ve slunečním větru někde v oblasti vnitřních panet sluneční soustavy a uvažujeme-li délku tetheru 1000km, je při urychlující/brzdící síle F=1000N a intenzitě mag. pole 5miliardtin Tesla (to je typická hodnota ve slunečním větru) proud protékající tetherem 200kA. Potřebný příkon pro průtok takového proudu tetherem je P=B*v*l*I při ideální stoprocentní účinnosti tedy při dokonale nulovém odporu tetheru. V jistém případě , při nulové vzájemné rychlosti tetheru a slunečního větru , je příkon nulový což je podstatně méně než 65MW v případě kosmické lodi s reaktivním motorem. Ve skutečnosti však musíme počítat s určitými ohmickými ztrátami na rozhraní mezi plasmovými kontaktory a okolním kosmickým plazmatem. Typická rychlost slunečního větru vůči Zemi je cca v=400 km/sec. Je-li tether umístěn do slunečního větru, je obtékán kosmickým plazmatem s takovou rychlostí a zároveò je na něm napětí U=B*v*l, jak jsem zmínil dříve. Toto napětí způsobuje průtok proudu tetherem a z tetheru je tak možno dokonce odebírat generovaný výkon, maximální generovaný výkon je dán vztahem P=U*I = B*v*l*I. Tento generovaný výkon lze pak použít pro napájení elektrostatického, iontového či elektroreaktivního motoru který může pracovat se specifickým impulsem např. 100km/sec. a pohánět tether libovolným směrem daným působením tohoto elektroreaktivního motoru. Při ideální stoprocentní účinnosti využití energie generované tetherem je vztah mezi tahem a specifickýmimpulsem elektroreaktivního motoru na jedné straně a intenzitě mag. pole slunečního větru, vzájemné rychlosti tetheru a slunečního větru ,proudu tetherem a délce tetheru na druhé straně: P= B*v*l*I = 1/2*Isp*F

MEK příspěvek #1881Vlečené družice se ještě budou zkoušet, slyšel jsem o připravovaném experimentu, kdy na 2. stupni Delty 2 bude rozvinut vodivý kabel s elektrodou. V něm se bude indukovat proud a elektrony přes elektrodu unikat do okolního plazmatu. Výroba proudu se přirozeně děje na úkor kinetické energie stupně a tak bude klest jeho rychlost a tudíž tak bude možné manévrovat. Na adrese http://www.space.com/scienceastronomy/radiation_belts_020916.htmlje nápad, jak vodivým kabelem snižovat koncentraci nabitých částic v radiačních pásech (nabité částice při zrychlení září).To jsou ovšem zatím daleko skromější experimenty. Jistě bude v budoucnu zajímavé nějak využívat sluneční energii např. ve formě slunečního větru. Ale chtělo by vymyslet nějaký kompaktní systém elektrod, aby sonda nebyla tak rozměrná a aby se dala vhodně urychlovat a aby energetický systém byl účinný. Srdečně všechny zdraví Lubor LejčekP.S. Co se týče supravodičů, měl jsem pocit, že tam nakonec na průřezu supravodiče moc nezáleží. Proud teče jen povrchovou slupkou, nebo do jeho vnitřku magnetické pole neproniká (pozor, je to zase trochu složitější, někdy existuje smíšený stav supravodivého a nesupravodivého stavu) a tak stačí vyrábět duté supravodivé dráty. Alespoò se dají šikovně chladit, třeba kapalným dusíkem protékajícím dutinou v drátu, jde-li o vysokoteplotní supravodič. Snad to říkám dobře, třeba to ale zná někdo lépe.

MEK příspěvek #1894 - reakce na příspěvek #1881Z hlediska technického použití lze supravodiče rozdělit na typy I. a II. V supravodiči II. typu proniká transportní proud do celého průřezu, kritický proud se dosáhne když je v celém průřezu kritická proudová hustota. Právě mnohé moderní vysokoteplotní supravodiče jsou II.typu.

MEK příspěvek #1887Všechny raketové motory jsou reaktivní.Výpočet pro 100 tunovou loď, kde 50MW (čistý výkon)je urychlujícím výkonem pro 0,01kg/s reakční hmoty na rychlost 100km/s, čemuž odpovídá tah 1kN, je v pořádku, suma rychlostí (urychlení, brždění)je 100km/s po dosažení poměru plná loď s palivem/prázdná loď 2,7 (ln=1). Potud v pořádku, avšak: 1) (jen) 100 tunová loď podle mého mínění již toho moc neunese (výsadkové čluny a jejich palivo), 2) problém je v získání toho výkonu, respektive v uchlazení generátoru a motoru - to lze jen radiačně (rozměrná chladicí křídla), ač sám nukleární generátor by byl docela malý.Elektromagnetický pohon s využitím slunečního větru je také reaktivní, zde si nejsem jist, zda by bylo jej realizovat, nadto vytváření ionizovaného stavu na koncích 1000km dlouhého (supravodivého !) vodiče- no nevím. V každém případě by napájecí výkon nebyl nižší - to se nedá ošidit,rovněž okolním tokem nabitých částic v magnetickém poli získávat energii znamená vytvářet magnetické pole, které by působilo přesně naopak - brzdně. Pak ještě jeden detail - vzhledem k nehomogenitám meziplanetárního magnetického pole by nepochybně došlo k nerovnoměrnému působení síly na vodič, což by v nejjednodušším případě vedlo k nežádoucímu získání otáčivého momentu, kterého by bylo těžké se zbavit (jen odhozením vodiče, protože jakékoliv stahování by vedlo k šílenému namotání a havárii.Myslím, že je nutno hledat cesty k co nejúčinnějšímu převodu generované energie na kinetickou e. reakční hmoty.ing. Pavel Nedbal

MEK příspěvek #1895Výkon generovaný průchodem elektrického proudu elektrodynamickým tetherem umístěným ve slunečním větru je v ideálním případě:P=U*I = B*v*l*I = Fm*v, kde B je intenzita mag.pole ve slunečním větru tj. cca 5miliardtin Tesla, v je vzájemná rychlost tetheru a větru tj. cca 400km/sec , l je délka tetheru a I je proud tetherem, Fm je brzdící síla kterou působí magnetické pole slunečního větru na tether(nebo Fm = I*B*l). Umístíme-li na tether další, elektroreaktivní, motor který bude využívat pro svou činnost energii generovanou tetherem, můžeme napsat: P = Fm * v = 1/2 * Fe * Isp,kde Fe je reaktivní urychlující síla způsobená činností elektroreaktivního motoru a Isp je jeho specifický impuls. Z této rovnice je zřejmé že aby se tether jako celek mohl pohybovat libovolným směrem (daným silovým působením elektroreaktivního motoru) musí být tah elektroreaktivního motoru Fe v absolutní hodnotě větší než Fm, tudíž musí platit: Isp < 2vJe-li specifický impuls elektroreaktivního motoru menší než cca 800km/sec, převládne jeho silové působení nad brzdící silou mag. pole a tether jako celek se může pohybovat libovolným sněrem v prostoru. Hodnota 800km/sec platí při ideální stoprocentní energetické účinnosti elektroreaktivního motoru. V praxi si lze celý pohonný systém představit jako dvě zařízení spojená spolu na dlouhém laně a pomalu rotující kolem společného těžiště, tím by se částečně eliminoval vliv nehomogenit slunečního mag. pole. Jak by se postupně měnila orientace celého zařízení ke kosmickým magnetickým siločarám, měnil by se i směr průtoku proudu v tetheru.Hodnotu specifického impulsu elektroreaktivního motoru by bylo vhodné zvolit několik desítek až stovek km/sec aby jeho tah byl podstatně větší než brzdná síla slunečního magnetického pole.

MEK příspěvek #1896Prosím Vás, s tím dlouhým vodičem je to přece jen nereálné, uvědomte si, že nemůžete zachytávat mimoosové reakce vodiče vzniklé interakcí jeho a vnějšího magnetického pole, to by musel být pevný, nanejvýš pružný ale ne elastický nosník ! Je to stejný nesmysl jako Clarkův (ve vší úctě) kosmický výtah, protože máme Coriolisovy síly, které by ho při prvním pokusu o výstup namotaly na Zeměkouli. Ostatně i ty pokusy s vlečnou družicí na dlouhém vodivém laně, jakmile se vytvoří průchodem proudu magnetické pole, nemůže dopadnout dobře (v nejlepším případě se to utrhne, v horším to omotá se šíleným švihem toho, kdo to zkusil. je to stejné jako elektromotor nebo dynamo, dokud to není zatížené, jde lehce, jakmile spolu začnou bojovat dvě magnetická pole, začnou působit síly. Hledejme pro pohony jiná řešení.ing. Pavel Nedbal

MEK příspěvek #1958 - reakce na příspěvek #1896Doporučuji nahlédnout např. do www.delta-utec.com/tether-forum.htmlDo současné doby již byla provedena řada úspěšných pokusů s elektrodynamickými tethery přímo v kosmickém prostoru. Například proběhlo několik úspěšných rozvinutí tetheru s pomocí Japonských a Kanadských výškových raket. Bylo uskutečněno několik experimentů s vytvářením umělé gravitace v kosmickém prostoru (Gemini 11 a 12). Z družice TSS-1R byl odvinut 20km dlouhý tether kterým procházel elektrický proud, dalšími úspěchy byly SEDS1, SEPS2, PMG, TiPS kde úhrnná délka rozvinutých tetherů v kosmu byla 45km. Tether TiPS (dlouhý 4km a silný 2mm) krouží kolem Země nepřetržitě již 6let!ESA zahajuje nové programy zaměřené na využití elektrodynamických tetherů v kosmu včetně generace elektrické energie a aplikací pro kosmický pohon. NASA zvažuje vyzkoušení tetheru v magnetosféře Jupiteru. Atd.

MEK příspěvek #2024Pravdou je, že jediný kdo má nyní ambiciózní program a víceméně technologické předpoklady i ochotu ho uskutečnit je Čína.Program je následující(eventuelně mě opravte):2003- start rakety s lidskou posádkou2005- zahájení stavby orbitální stanice2008- přistání na Měsící2010- výstavba základyPředpokládám , že harmonogram nebude dodržen, je však pravděpodobné, že alespoò jeho částečné plnění vyburcuje zbylé velmoci k vyšším výdajům na kosmický výzkum a urychlí jejich vlastní projekty.

MEK příspěvek #2025Oprava:2010- výstavba lunární základny

MEK příspěvek #2027Je to propagačne ambiciózny plán, pretože:- nie je možné, aby po dvoch rokoch štartov s ¾udskou posádkou - stihnú tak maximálne 2 do roka - pokračovali hneď výstavbou orbitálnej stanice,- na pristátie na mesiaci nemajú rakety spotrebnou nosnosou,- základòa na mesiaci - asi potrebujú peniaze aj inde, vojensky a strategicky to nemá význam, inak by tam už boli minimálne dve.Celé je to asi iba reklama, na druhej strane, pokia¾ by to pôsobilo ako katalizátor a provokácia pre stávajúce kozmické ve¾moci - tak im držím palce.

MEK příspěvek #2028 - reakce na příspěvek #2027Souhlasím , že to má k realitě trochu daleko, ale čistě teoreticky by to zvládnutelné bylo:-Číòané jdou defacto po vyšlapané cestičce-V případě problémů s vývojem vhodných nosičů a potřebných technologiíí obecně, je zde Rusko, které se příliš nebrání vývozu vlastních technologií.-Zvýšení výrobních kapacit (nosiče, moduly), či výcvikových kapacit a koncentrace potřebných zdrojů obecně, není ve státem převážně plánované ekonomice asi tak velký problém. -Informace z druhé ruky - NASA prý odhaduje náklady na výstavbu lunární základny na 500 mld$ . Čína má levnou pracovní sílu a jiné ekonomické prostředí, tak lze jen těžko kalkulovat. Stavba základy je spíše otázkou politické prestiže a vědecké důvody jsou druhotné, tak těžko říci kolik by byla ochotna obětovat. Získaný politický kapitál by byl v případě úspěchu obrovský. Ale to je teorie, můj čistě subjektivní odhad je, že Čína bude ráda, když do roku 2010 vyšle na oběžnou dráhu kosmonauta.

MEK příspěvek #2037:Program je následující(eventuelně mě opravte): :2003- start rakety s lidskou posádkou Pokud bude let lodi Shenzhou-4 (snad v lednu 2003) úspěšný, měl by prý Shenzhou-5 (snad v září 2003) být již pilotovaný.:2005- zahájení stavby orbitální stanice Zahájení stavby dlouhodobě obydlené modulární orbitální stanice s několika spojovacími uzly prý není reálné před rokem 2015. Podle některých zdrojů se snad uvažuje, že by ještě před takovou stanicí, tedy v tomto desetiletí, byl na oběžné dráze malý obyvatelný modul, k němuž by se připojovaly pilotované lodi.:2008- přistání na MěsíciNa toto období se uvažuje přistání automatické sondy.2010- výstavba základy Přistání lidí na Měsíci v rámci národního programu prý není reálné dříve než ve 20.letech tohoto století.